Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

Angel eyes II. - 3. kapitola

Přitáhla jsem si jeho tvář a opatrně mu přejela prsty po obličeji, abych našla jeho ledově chladné rty. Malinko jsem se nadzvedla a přitiskla jsem svá ústa k těm jeho. Prudce vydechl a mě omámila sladká vůně jeho dechu.

„Bello." Vzdychl a přitiskl si mě blíž. Milovala jsem ten pocit úplné bezmoci, když jsem byla uvězněna v jeho kamenném náručí.

Hlavou mi prolétla myšlenka, že Alice měla přeci jen vizi, ne o mém nastydnutí, ale úplně o něčem jiném.

Opatrně uchopil mou nohu a obtočil si ji kolem boku. Převalila jsem ho na záda a vyhoupla se do sedu.

Mraky odpluly a odkryly měsíc, který byl právě v úplňku. Bílá záře naplnila celý pokoj, jak svítil velikým, francouzským oknem do místnosti.

Stáhl mi kabátek od pyžama a něžně mi rukou přejížděl po páteři. Fascinovaně na mě zíral, jako by mě viděl poprvé v životě.

Zrudla jsem jak rajče a děkovala chladné záři měsíce, za to, že mou barvu skryla. Rychle mě přetočil pod sebe, na záda a začal mě vášnivě líbat na ústa, šíji, ramena. Mé tělo okamžitě zareagovalo a začalo odpovídat na jeho chladné doteky.

Roztřesenýma rukama jsem mu stáhla tričko, jeho kůže se v jasném měsíčním světle blyštila, jako by byla z křišťálu.

Byl to naprosto nádherný pohled, byla jsem němá úžasem nad tou nevýslovnou krásou. I když jsem s ním chodila už přes rok, pořád jsem nemohla pochopit, že si vybral zrovna mě.

Když svými chladnými rty klesl až do mého dekoltu, cítila jsem, jak se mi začíná vařit krev v žilách. Divoce mi tepala ve spáncích a já měla dojem, že tu horkost, už nevydržím. Nespěchal, měli jsme na to celou noc a on si to moc dobře uvědomoval. Pečlivě zasypával svými ledovými polibky každý milimetr mého těla.

Začala jsem tiše sténat a můj dech byl mělký a přerývaný. Srdce mi tlouklo neskutečně rychle a já ho cítila až v krku.

To malé hejno motýlků, třepotajících křídly v mém podbřišku se rozrůstalo a nabíralo na síle. Tření jejich malých barevných křidélek způsobovalo další návaly horkosti. Měla jsem dojem, že má touha mě spálí, že nemohu ustát ten nápor vzrušení.

Jeho chladné tělo, bylo teď jedinou volbou. Ne, on už nebyl jen volbou, byl nutností potřebnou k mému přežití.

Kdesi v dáli jsem matně slyšela trhání látky a pak jsem si už jen plně užívala jeho ledově chladnou pokožku. Jaká to úleva. Cítila jsem jeho ruce putující zlehka po mém těle. Jeho dlouhé štíhlé prsty hladící opatrně kůži na mých stehnech, zápěstích, na mém břiše. Když se konečně rozhodl zchladit i to nejžhavější místečko, mého pulsujícího těla, musela jsem se kousnout do jazyka, abych nevykřikla.

Nejsem si jistá, jestli jsem na chvíli neztratila vědomí, protože když jsem konečně zase začala vnímat, co se děje kolem mě, seděla jsem obkročmo na jeho klíně a opírala se mu rukama o hrudník. Polévala mě vlna rozkoše a jeho ruce se třásly, když mě prudce chytil za stehna a naposledy silně přirazil mé tělo na jeho, zaklonil hlavu a se zatnutými zuby hlasitě zasténal.

Podíval se mi do očí a jeho pohled byl tak divoký a temný. Už dávno jsem se barvy jeho očí nebála. Tmavly vždy, když byl Edward rozrušený a to už z jakéhokoliv důvodu. Svezla jsem se z něho zpět na postel a on si mě okamžitě přitáhl do náručí. Šeptal do tmy moje jméno a líbal mě do vlasů.

Těžko říct, kdy jsem usnula, ale když jsem otevřela ráno oči, byla jsem oblečená v jeho tričku a hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi. Objímal mě zlehka paží a palcem mi přejížděl po páteři.

Protáhla jsem se a zvedla se na loktu, abych mu viděla do tváře.

„Dobré ráno, lásko." Usmál se na mě tím nejkouzelnějším úsměvem. „Jak si se vyspala?"

„Nádhera." Kousla jsem se do rtu a zkoumala jeho zvláštní pohled. Vypadal tak nějak nespokojeně.

„No, doufám, že máš dobrou náladu." Zase jsem byla mimo.

Ozvalo se zaklepání na dveře a ty se pomalu otevřely. Ve vzniklé mezeře se objevila nejdřív jen střapatá hlava a zkoumavě přelétla pokoj pohledem.

„Jů, už jsi vzhůru." Zaječela Alice a vpadla do pokoje. Edward si s povzdechem složil jednu ruku pod hlavu a tou druhou si mě přitáhl blíž k tělu, políbil mě do vlasů a pak mě rezignovaně pustil.

„Alice, nemůžeš počkat, až Bella vstane?" Snažil se protestovat, ale Alice přitančila až k posteli a nesmlouvavě založila ruce v bok.

„Už je přeci vzhůru a my máme dnes moc zařizování." Chytla mě za ruku a tahala mě z postele. „Honem Bello, ať to všechno stihneme. Počkám na tebe dole."

Vytáhla mě z pod zahřáté deky a zmizela v chodbě. Dveře se za ní zabouchly a já zůstala totálně zmatené stát u postele a nechápavě jsem zírala na Edwarda.

„Alice umí být dost otravná, když chce." Řekl a já se začala smát, protože jsem si tu větu už říkala polohlasně s ním.

Vstal a přešel pokoj ke skříni. Vytáhl černé boxerky, rifle a bledě modrou košili a vrátil se s oblečením k posteli. Ucukla jsem pohledem, aby si nevšiml, jak na něho zírám. Měl neuvěřitelné tělo, překrásný mix svalů a šlach.

Jeho tričko mi sahalo do půli stehen, tak jsem ani nic neřešila a vyšla na chodbu. Zamířila jsem rovnou do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a kartáčem rozčesala zacuchané vlasy. Když jsem se vrátila do pokoje, Edward už ležel oblečený na ustlané posteli a v rukou držel knížku. Vzhlédl od stránek a usmál se na mě, pak zase zrak sklonil, abych se mohla obléct.

Natáhla jsem si čisté spodní prádlo, dárek od Alice a rifle a také jedno z nových triček, které mi včera tak ochotně ukazovala. Obula jsem si své oblíbené černé tenisky a nahlas jsem vzdychla. „Tak jdeme na to."

Odložil knížku a přešel pomalu ke mně. Strčil mi ukazováček pod bradu a mírným tlakem mě donutil nadzdvihnout hlavu. Políbil mě dlouze a velmi něžně a pak zašeptal. „Miluji tě, Bello."

„Bello, tak už pojď." Slyšela jsem ze zdola Alici. Edward se zamračil a nesouhlasně zavrčel.

Chytla jsem ho za ruku a táhla ho dolů do haly.

„Teda, Edí, ty divochu. Myslím, že Bellu včera slyšeli až ve Forks." Emmett seděl na svém oblíbeném místě, před televizí a hurónsky se řehtal. Rose vypadala taky nadmíru pobaveně a svůj úsměv se snažila skrýt za módním časopisem.

S obtížemi jsem sešla dolů ze schodů, protože se mi studem klepala kolena a dělaly mžitky před očima. Cítila jsem, jak se mi vlévá krev do obličeje a jak rudnu.

Edward nesouhlasně zavrčel a přitáhl si mě blíž. „Vidíš, já jsem tě varoval."

Až nyní mi to došlo v plné míře, jeho včerejší konstatování, že nás uslyší celý dům, i jeho dnešní otázka, jakou mám náladu.

Konečně jsem se vzchopila a pochopila, že studem už nic nezachráním. Narovnala jsem ramena a podívala se Emmettovi zpříma do očí. „Jsem opravdu ráda, že ses včera dobře bavil, doufám, že ses něco nového přiučil." Prohlásila jsem tak klidným tónem, že mě to až samotnou překvapilo.

Edward stojící vedle mě, se na bratra ušklíbl a vedl mě ke dveřím. Alice už nervózně přešlapovala na verandě a v ruce držela mou bundu. Když jsme vyšli z domu, rychle mi ji vtiskla do rukou a tlačila mě k autu. Ještě jsem se natáhla a políbila rychle Edwarda, než mě pustil a já se od něho nechtíc vzdalovala směrem k jeho stříbrnému Volvu.

Alice mě vtlačila do sedačky, jako by se bála, že ji uteču. Taky jsem na to chvíli myslela, ale stejně by mi to neprošlo. Oběhla vůz a nasedla na místo řidiče.

Rozjela se směrem k městu a já se otočila, abych se ještě naposledy podívala na mého anděla, který stál na schodech a smutně mi mával. Nevěděla jsem proč, ale spalovala mě nevysvětlitelná touha, si tenhle obraz vtisknout do paměti, uchovat si ho navždy.

Cesta ubíhala rychle. Alice zapnula rádio a naladila stanici se starými písničkami. Neznala jsem ani jednu, ale ona si nahlas prozpěvovala a vesele se na mě smála. Její nálada se zdála být nakažlivá a tak když jsme před Olympií zastavili v jednom z motelů, na jídlo, cítila jsem se docela v pohodě.

Alice si objednala pouze kávu, které se samozřejmě ani nedotkla, ale já si dopřála vajíčka se slaninou. Hodně pozdní snídani jsem si vychutnávala a Alice mě kupodivu nechala v klidu najíst. Asi si uvědomovala, že potřebuji načerpat sílu, před jejím nakupovacím maratónem.

Pomalu jsem nabírala vajíčka na vidličku, kradouc si tak ještě chvíli klidu, před útokem na obchodní centrum.

Alice nervózně poklepávala nehtem na hrneček s kávou, který křečovitě svírala oběma rukama, ale neřekla ani slovo.

Když jsem vstrčila do úst poslední kousek snídaně, oddechla si tak nahlas, že jsem se musela začít smát. Hodila po mně nešťastným pohledem a mávla na číšnici, aby nám donesla účet.

Nákupní centrum v Olympii mě děsilo už svým vzhledem, bylo nesnesitelně veliké a já měla dojem, že se tu budeme motat týden, než projdeme všechny obchody. Alice zaparkovala v podzemních garážích a už mě táhla k eskalátoru, který nás vyvezl do patra, s krámky, s oblečením.

Rozhodla jsem se, že tento zážitek posunu do roviny nereálna a tam taky zůstane. Vypnula jsem mozek a nechala fungovat jen nezbytné části, které zabezpečovaly základní životní funkce. Občas jsem se zmohla na drobný protest, když Alice objevila další, naprosto dokonale úžasnou věc, kterou prostě musím mít. Po šesti hodinách nepřetržitého mučení jsem skončila jen s pěti tričky s krátkým rukávem a šesti s dlouhým, několika sadami spodního prádla, dvěma mikinami a troje rifle mi nacpala, aniž jsem vnímala.

Ověšena taškami jsem se táhla za tím střapatým skřítkem a uklidňovala se, že mám alespoň na půl roku pokoj. Nohy mě bolely a měla jsem neuvěřitelný hlad. Sedla jsem si na první lavičku a ujistila Alici, že jestli mě okamžitě nenakrmí, brzy padnu. Přihnala se po minutě se sáčkem naplněným jídlem a v druhé ruce nesla velkou Colu. Starostlivě si mě prohlédla a pak suše konstatovala.

„No, asi tě budu muset nechat chvíli vydechnout. Počkej tady, já se jdu podívat támhle, mají tam překrásné kožené lodičky. V klidu se najez, hned jsem zpět."

Zapnula jsem další část mozku a neznatelně pokývala, pak jsem se zakousla konečně do obložené housky a zapila to Colou.

Alice se vrátila a v ruce nesla další tašky. Měla jsem dojem, že tohle ani nenacpeme do auta. A když jsem sjela očima od jejich rozzářených očí k našemu mega nákupu a k cestě, kudy jsme se postupně dostali až sem, nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

„Zpátky nejdu Alice, necítím nohy."

Naštvaně si dala ruce v bok a vyhrkla. „Fajn, támhle je východ, vezmu polovinu tašek a dojdu pro auto, Ty na mě čekej venku na chodníku."

Nechala mě tam s mým nákupem a pár věcmi, které koupila Edwardovi a Jasperovi a zmizela v davu. Připadala jsem si jako mula, když jsem se táhla k velkým proskleným otáčejícím se dveřím a oddychla si, že to nejhorší mám už za sebou.

Venku se už pomalu smrákalo a začínalo jemně mžít. Dřepla jsem si na chodník a ruce opřela o kolena. Položila jsem si bradu do dlaní a čekala na Alici.

Tak moc jsem si přála, aby tu byl se mnou. Určitě by řekl, něco směšného, aby mě rozesmál, nebo by mě vzal do náručí, aby ulevil mým opuchlým nohám. Smutně jsem vzdychla a ještě víc se schoulila.

Zezadu mě za ramena chytly silné, ledově chladné paže. Ani jsem se nemusela otáčet, abych poznala s kým mám tu čest.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one