Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

26. kapitola

„Pojď, pomůžu ti do postele a pak se vrátím pro něho.“ Otočil hlavu a mrknul na paži, bezvládně visící dolu z mramorového pultu.
„Ne, prosím, nejdřív Sola.“ Vzlykla jsem a o kousek jsem se od Willa odsunula, abych mu viděla do očí. Zlomek vteřiny zkoumal můj výraz a pak přikývl.
„Seď a ani se nehni. Hned jsem zpátky.“ Jeho dokonale sametový hlas, jako by mne pohladil.
Vstal a odpojil kapačku. Položil pytlík na Solovo břicho a opatrně si ho vyzvedl do náručí. Připadal mi, jako by zvedal hadrovou panenku, lehounkou a stejně bezmocnou. Solova hlava se zvrátila dozadu a nohy se mu pohupovaly, jako by to byly nohy dřevěné loutky.
Will zmizel za dveřmi a já si vzdychla. Podívala jsem se na své zakrvácené dlaně. Krev už zasychala a měnila se pozvolna v tmavnoucí lepkavou hmotu. Nasucho jsem polkla a pomalu o sebe třela prsty. Jemná, sladká, měděná vůně Solovy krve mne vábila a volala. Stačilo jenom pozvednout prst k ústům a ochutnat. Vstrčit prst mezi rty a nechat tu smyslnou chuť, aby mi zaplnila celou pusu.
„Do háje!“ Zakřičela jsem. V tom zvolání byla neuvěřitelná bolest.
Žaludek se mi obrátil a já se svezla na bok. Ležela jsem na podlaze a zapírala se o chladivou dlažbu čelem. Cítila jsem, jak ten chlad prostupuje mým tělem. Přimáčkla jsem si dlaně na zavřená oční víčka a posunula prsty výš na čelo a do vlasů. Roztírala jsem si krev po obličeji a užívala si toho zvráceného pocitu. Bylo to mazlavé a nádherně voňavé. Už je to tu, stala se ze mě příšera. Z očí mi vytryskly další slzy a propojovaly se s krví na mém obličeji. Na bílou dlažbu dopadaly malé růžové a červené kapičky.
Na rameni jsem ucítila Willovu ruku. Jemně mě pohladil po zádech a pak mě beze slova za ramena vytáhl do sedu. Nepodívala jsem se na něho. Nešlo to.
„Mám tu krev. Musíš se napít. Už ti to chybí. Mel neblázni, všechno už bude v pořádku.“ Hladil mě po paži pomalu a chlácholivě.
Konečně jsem stáhla své dlaně a složila si ruce v klíně. Nechtěla jsem ani radši vidět, jak teď vypadám. Asi to byl děs.
Díval se na mne a jeho oči těkaly po mé tváři, pak se otočil a sáhl vedle sebe pro sklenici plnou červené hmoty.
Přiložil mi okraj sklenice k ústům a já se napila. Byl to hnus. Hořký teplý hnus. Párkrát jsem polkla a pak se rozkašlala.
„Budeš si muset zase zvykat. Lidská je lepší, hmm? Odvykačka bude tvrdá.“ V očích mu plály plamínky a jeho hlas zněl pobaveně.
„Nadechni se a nechutnej to. Musíš se nakrmit, abys byla opět při síle.“ Přiložil zase sklenku k mým rtům a já poslechla. Sevřela jsem křečovitě oční víčka a stáhla dlaně do pěstí. Vypila jsem to najednou a měla, co dělat, abych všechno nevyzvrátila zpět na podlahu.
Klečel přede mnou a nechával mi chviličku, abych se mohla vzpamatovat.
„Myslím, že budeš potřebovat sprchu.“ Zabroukal a projel mi rukou vlasy. Podíval se na svou dlaň, která byla rudá od krve.
„Pojď, pomůžu ti na nohy.“ Vstal a podal mi ruku.
Zírala jsem na jeho nohy a centimetr po centimetru je pozorovala od bot, přes kotníky, lýtka, až nahoru ke kolenům a nanovo.
„Mel, musíš se osprchovat a odpočinout si. Myslím, že toho na tebe asi bylo moc. Jsi úplně mimo.“ Sehnul se ke mně a prostě mě sebral z podlahy. Tak fajn, byla jsem další hadrovou panenkou na jeho silných pažích.
„Ne.“ Vyjelo ze mne, když se narovnal a přitiskl si mě na tělo. Ignoroval mne a mlčky se mnou kráčel přes garáž. Slunce se dralo vzhůru oblohou a skrz natřená okna skladiště házelo na podlahu prazvláštní obrazce.
Will se držel u protější stěny a pečlivě se vyhýbal všem i sebemenším paprskům a odleskům světla. Konečně jsem dorazili do obýváku. Tady byla prosklená stěna z neprůhledného skla, takže zabraňovala slunečním paprskům, aby vnikly dovnitř. Kráčel se mnou po schodech a já se ho křečovitě držela kolem krku. Přešel podestu a zastavil se přede dveřmi koupelny. Přehodil si mě na jednu ruku a otevřel, pak vešel dovnitř a postavil mě doprostřed koupelny. Zírala jsem tupě do stěny před sebou a počítala bílé a černé kachličky.
Obešel mě zezadu a pomalu mi vytáhl tričko. Cítila jsem se jako malá holčička, která to ještě sama nezvládne.
„Pomůžu ti.“ Zašeptal, ale nebylo v tom ani zbla touhy. Tak zle jsem vypadala?
Zezadu mi rozepnul rifle, takže mě přitom objal. Zvrátila jsem hlavu dozadu a opřela jsem se mu o hrudník. Zastavil svou snahu o mé svlékání a zabořil obličej do mých zakrvácených vlasů. Jen tak stál a objímal mě.
Otočila jsem se v jeho náručí čelem k němu. Byl teď taky celý ušpiněný od krve. Na obličeji a krku měl tmavě rudé šmouhy od mých vlasů. Tričko měl celé zakrvácené, lepilo se mu na tělo.
Dívala jsem se mu do očí a konečně pocítila úlevu. Vsunula jsem své krvavé dlaně pod jeho tričko, ale on se ani nepohnul. Jen na moment zaváhal, jestli mi podlehnout nebo mě odstrčit. Jeho pohled mě ujistil, že na plné čáře vyhrála ta první varianta.
Sunula jsem pomalu ruce po jeho bocích, přes žebra, až jsem mu vytáhla tričko a stáhla mu ho přes hlavu.
Stál tam přede mnou napůl nahý a tak dokonale nádherný. Přitiskla jsem se na jeho bledé tělo a otřásla se, jak mne na pokožce zastudila jeho ledová kůže.
„Co takhle horkou vanu?“ Jeho hlas byl sotva slyšitelným zachrčením, byl pekelně rozrušený, o tom nebylo pochyb.
Jen jsem kývla a na zlomek vteřiny zůstala stát osamocena uprostřed koupelny. Místností se rozezněl zvuk tekoucí vody a já ucítila levandulovou pěnu do koupele. Zavřela jsem oči a vdechovala tu překrásně uklidňující vůni.
Sedl si na okraj vany a stáhl si mne k sobě. Stála jsem nad ním a on ke mně vzhlížel, obličej měl na úrovni mých ňader. Díval se na mě, když rukama pomalu přejížděl po mém zadečku až nahoru na záda. Prsty zavadil o zapínání podprsenky a rozepl ji. Ramínka se mi svezla na paže a on mi je jedním pohybem stáhnul. Podprsenka skončila u našich nohou.
Sáhl na okraj mých riflí a pomalu mi je přetáhl přes boky, stehna, kolena až zaváhal u mých kotníků a já se zapřela o jeho ramena, abych mohla nadzdvihnout nohy. Svlékl mi rifle a odhodil je do rohu koupelny. Stejným způsobem mi stáhl i kalhotky. Přitiskl se ke mně a užíval si se zavřenýma očima mého teplého těla. Dýchal zhluboka, vnímal mou vůni.
„Neměl by být někdo u Sola? Tohle asi není správné, Wille.“
Kývnul a zastavil vodu.
„Doběhnu ho zkontrolovat, ale dal jsem mu sedativa. Myslím, že bude nějakou dobu v limbu.“
Vstal a zapřel se mi o boky, aby mne mohl obejít. Prošel dveřmi a zavřel za sebou. Zůstala jsem sama před plnou vanou horké vody a voňavých bublinek.
Opatrně jsem vlezla dovnitř a uvolněně vydechla, když mé tělo zaplulo pod hladinu. Byl to překrásný pocit. Vymyla jsem z vlasů krev a omyla si obličej a ruce. Voda nabrala do mírně růžova, ale bublinky zůstaly bílé. Vypadaly jako šlehačková čepice na povrchu jahodového koktejlu.
Zavřela jsem oči a nechala vodu, aby mi nadnášela paže a nohy.
„Spí jako miminko. Nejsem si jistý, ale řekl bych, že se usmívá.“ Will se tyčil nade mnou jen v riflích. Boty shodil někde cestou.
Klekla jsem si ve vaně čelem k němu a pomalu mu rozepnula knoflík na jeho černých riflích. Ještěže na černé není vidět krev, byly by jistě také špinavé. Stáhla jsem mu je přes boky a nechala spadnout na podlahu. Chtěla jsem se zeptat od kdyže nenosí spodní prádlo, ale pak jsem to nechala být. Takhle to bylo mnohem lepší.
Udělal jeden krok a stanul po kolena ve vodě, těsně vedle mne. Polilo mne horko a já se donutila stočit oči k bělostné pěně na hladině. Pak jsem si sedla na konec vany a přitiskla si kolena k hrudníku.
Usadil se naproti mně a pak sjel pod hladinu, stejně jako před tím já. Chvíli se nic nedělo a já si musela připomenout, že nepotřebuje dýchat, abych nezačala panikařit. Něco se dotklo špiček mých nohou a já sebou škubla. Willovy prsty pomalu přejely přes mé kotníky a lýtka, až se jeho ruce objevily nad hladinou, jak jimi přejížděl po mých pokrčených nohách. Zachytil se mě za kolena a vytáhl se do kleku nade mne. Prohrábl si prsty vlasy, aby je neměl jen tak zplihlé kolem obličeje.
Sedl si na paty a já cítila, jak se jeho tělo postupně přizpůsobuje teplotě vody. Začínal hřát. Jeho bledé prsty spočinuly na mých kolenou a on naklonil hlavu mírně na stranu, když se mi díval do očí.
„Co se děje, Mel? Proč jsi tak odtažitá?“ Šeptal, jako by nás mohl někdo slyšet. Nikdo jiný tu nebyl. Teda alespoň nikdo jiný při smyslech tu nebyl.
„Nejsem odtažitá.“ Houkla jsem, ale sama sobě jsem nevěřila.
Sjel pravou rukou k mým propleteným prstům a opatrně přejel přes zlatý kroužek, který jsem měla navlečený na prsteníčku. Nemusel ani nic říkat, slíbila jsem, že mu odpovím až budeme doma a v bezpečí. Byli jsme doma a v bezpečí a já stále nevěděla, co říct.
„Mel, udělal jsem něco špatně? Jsi tak…jiná.“
Měl naprostou pravdu, opravdu jsem byla jiná, už jsem se necítila jako ta stará Mel. Naivní a čistě vědecky uvažující. Tahle stará Mel byla slibnou, začínající lékařkou, před sebou měla celý život a dobrou kariéru. To jsem už dávno nebyla já. S tím, kým jsem byla nyní, jsem na práci lékařky na pohotovosti mohla akorát tak zapomenout. Měla jsem se co držet, abych se nenapila ze Sola, co bych asi tak udělala s cizím člověkem.
Uhnula jsem pohledem.
„Myslel jsem, že mě chceš, ale jestli sis to rozmyslela. Pokud…“
Ne, to už se nedalo vydržet. Vyhoupla jsem se do kleku a objala ho kolem pasu. Tak trochu jsem ho stáhla níž a přitiskla své rty na ty jeho.
„Pořád tě chci, Wille a pořád tě miluji.“ Snažila jsem do toho dát naprosto všechno, co jsem k němu cítila.
„Mám teď v hlavě jenom trochu zmatek. Potřebovala bych si urovnat myšlenky, ale nějak mi to nejde.“
Velmi jemně mě zatlačil za ramena zpět do vody a pak se mi zadíval do očí, jako by v nich mohl vyčíst odpověď.
„Ne, to není to. Nikdy jsi sebou necukla, když jsem se tě dotkl, teď …“ Hledal ta správná slova. „Nevím, neumím to popsat.“ Konečky prstů mi přejel po spánku.
„Je to něco ve tvém výrazu, něco v tvých očích. Co se stalo, Melanie?“
„Slíbila jsem, že to nikomu nepovím, Wille. Nenuť mě, prosím.“ Sakra, to bude ještě hodně těžký.
„Nechci tě k ničemu nutit, lásko. Řekneš mi to, až budeš chtít.“ Jeho koutky se zvedly a on vykouzlil jeden z těch dechberoucích úsměvů.
„Miluji tě, Wille, ani nevíš jak moc.“ Znovu jsem se zhoupla na kolena, ale tentokrát mě nechal. Jen mě jemně chytil za paže a přitiskl si mě blíž k sobě.
Omotala jsem mu ruce kolem krku a pověsila jsem se na něj. Přejížděl dlaněmi po mých zádech a špičkami prstů kolem páteře. Odhrnul mi mokré vlasy z krku a začal mě líbat na bradu a pak po čelisti. U ucha nabral směr dolů a prolíbal se na můj krk. Milovala jsem jeho hebké dotyky na mé šíji. Cítila jsem jeho ústa i hranky jeho ostrých zubů, když mi jimi přejížděl po kůži.
„Wille.“ Zajíkla jsem se. „Chci tě, chci, strašně moc tě chci.“
Propletla jsem své prsty jeho nakrátko střiženými vlasy a dovolila si zapomenout. Prostě jsem se mu oddala a vyhnala okolní svět ven z mé hlavy. Zbyl v ní jen on a každým svým pohybem a dotykem zaplňoval teď prázdné místo uvnitř mě.
Jeho ruce bloudily po mých zádech a bocích a až když jsem začala vzrušeně kňourat, přejel svými dlaněmi na má ňadra. Pohrával si s bradavkami a dráždil je svými palci.
„Počkej.“ Zašeptala jsem a o kousíček jsem se od něho odtáhla. Zamračil se, až se mu mezi očima udělala malá legrační vráska. Nikdy se takhle nemračil.
„Chtěla bych to dělat se svým snoubencem.“ Chtě nechtě jsem se musela usmát, protože pohled do jeho nespokojené tváře byl komický.
Na zlomek vteřiny úplně ztuhnul a pak se jeho obličej rozzářil jako sluníčko.
„Opravdu? Vezmeš si mě?“
„Strašně ráda se stanu tvoji ženou, Wille. Jsi ten nejhodnější člověk….upír, kterého jsem potkala.“
„Děkuji.“ Hlesl a jeho výraz se potácel někde mezi blažeností a naprostým celkovým uspokojením. Beze sporu, tenhle upír mě miloval.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one