Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

Angel eyes 13.kapitola

Klopýtala jsem přes pastvinu k bráně a měla jsem děsný vztek. Vztek na sebe a hlavně na něho. Na co si to sakra hrál? Do očí se mi draly slzy a na mých tvářích se pozvolna prolínaly s dešťovými kapičkami, které mi stékaly z vlasů.

Začala jsem hlasitě vzlykat, jak jsem kvůli svému spěchu nemohla pořádně popadnout dech.

Už jsem byla skoro u brány, když mi na kluzkém, mazlavém blátě uklouzla noha a já se rozplácla na zemi.

V tu chvíli jsem to vzdala. Byla jsem psychicky na dně a fyzické síly mě taky opouštěly. Ani jsem se nesnažila zvednout, prostě jsem se jenom stulila do klubíčka, rukama pevně objala pokrčené nohy a zavřela oči.

Byla jsem pevně rozhodnutá zůstat tam, na zelené pastvině, schoulená, rukama objímající vzlykající tělo a umřít.

„No tak pojď. Bells, tohle mi nedělej." Slyšela jsem ten hlas jen jakoby zdálky. Jeho pevné, studené ruce mě objaly a vyzvedly mě do jeho kamenného náručí.

„Co to děláš, hmm. Chceš si ublížit?" Ucítila jsem jeho chladná ústa na svém čele. „Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo. Musíš na sebe dávat pozor."

Začaly mi samovolně drkotat zuby, po chvíli už jsem vybrovala, jako bruska, co Charlie používal, když natíral dřevo.

„Fajn, tak z tohohle budeš mít akorát tak zápal plic. Kdyby tě viděl Carlisle." Otevřela jsem oči a pohlédla mu do tváře. „Tak mě pusť, půjdu sama."

„No, já mám lepší nápad." Mrknul na mě. „Zavři oči."

„Nechala jsem je otevřené a jen jsem mu opřela hlavu o hruď.

„Jak chceš." Šeptl mi s úsměvem do vlasů a rozeběhl se takovou rychlostí, že jsem z krajiny kolem měla jen rozmazanou, šedozelenou šmouhu.

O zlomek vteřiny později jsme už stáli před naším domem.

„Co..co...co?" Přes drkotající zuby jsem za sebe nic nedostala a ještě jsem měla opravdu veliké obavy o svůj jazyk.Ukousnutý by mi byl vcelku k ničemu.

Vystoupal se mnou na verandu a zaťukal na dveře.

Když se otevřely, objevila se v nich mohutná postava mého otce.

„Proboha děti, co jste vyváděly?"Vyhrknul a okamžitě ustoupil Edwardovi z cesty.

Ten mě bez obtíží donesl až do domu. „Bella sebou sekla na pastvině a myslím, že opravdu potřebuje horkou sprchu."

„No, jo. Odnes jí prosím nahoru do koupelny." Ukázal zmateně Charlie ke schodišti.

Edward se mnou ladně vyběhl schody a postavil mě v koupelně na podlahu. Vypadala jsem jak zablácený vodník. Tak takhle mě vidět Alice, nepřežila by.

„A podívej na sebe Edwarde. No myslím, že si dáš horkou sprchu hned po Belle a já ti půjčím něco na sebe."

Charlie měl pravdu. Edward byl dokonale promočený a díky tomu jak mě svíral v náručí, byl i on celý upatlaný od bláta.

„To je dobré, to počká." Snažil se vykroutit Edward.

„No, to v žádném případě. Co by mi na to asi tak řekl Carlisle. On mi zachrání dceru a já nechám jeho syna zmrznout. Pojď, zatím ti půjčím nějakou deku." Otec vzal Edwarda za ruku a táhl ho po schodech dolů.

Třesoucí se rukou jsem zavřela dveře a stáhla ze sebe promočené oblečení. Vlezla jsem si pod sprchu a pustila tak teplou vodu, co jsem jen snesla. Zapřela jsem se rukama o stěnu a nechala na sebe dopadat ten překrásně teplý proud vody. Vymyla jsem z vlasů bláto a když jsem se přestala konečně třást, zastavila vodu.

Omotala kolem sebe velikou osušku a utřela vlasy. Na schodech jsem se zastavila a teď už klidným hlasem křikla dolů. „Další."

V pokoji jsem na sebe natáhla tepláky, triko s dlouhým rukávem a hlavně teplé vlněné ponožky a zalezla pod peřinu.

Bylo mi teď opravdu příjemně, ani se mi nechtělo uvěřit, jak hrozný den jsem to vlastně dneska měla. Někdo zaklepal na dveře.

„Smím dál, Bells." Jeho hlas bych poznala kdekoli.

„Jasně." Posadila jsem se na posteli a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Pokoj zalilo příjemné, teplé, tlumené světlo.

Otevřel a vešel dovnitř. V ruce nesl hrnek čaje. Když se dostal blíž, musela jsem se začít smát. Charlieho oblečení na něm viselo, ale jemu by to slušelo, i kdyby měl na sobě pytel od brambor.

„Ten je pro tebe, aby ses zahřála." Usmál se tím svým dokonalým pokřiveným úsměvem a volnou rukou si prohrábl vlhké vlasy.

„Už je ti lépe?" Přešel k posteli a já mu o kousek uhnula, aby si mohl sednout na kraj.

Pokrčila jsem rameny. „Takže bych ti asi měla začít věřit, co? Ten sprint, mě přesvědčil."

„Bál jsem se, abys nenastydla. Začala jsi modrat." Když to říkal, díval se na hrnek a rozpačitě se usmíval.

„Myslím, že už to bude teplé akorát." Podal mi čaj a jeho oči teď byly veselé a vyrovnané.

„Vypadáš teď spokojeně." Podotkla jsem a usrkla horkou tekutinu.

Spokojeně bylo mimochodem slabé slovo. Můj Edward teď zářil blahem. Hlasitě vzdychl a sebral mi hrnek z dlaní. Položil ho na stolek, vzal mé ruce do svých a upřeně se mi zahleděl do očí.

„Bello, miluji tě víc než svůj život. Ani jsem nedoufal, že takový cit někdy zažiji. Vím, že to nebude vůbec lehké, ale teď, když znáš pravdu, se můžeš svobodně rozhodnout. Nebudu tě do ničeho tlačit, jestli se rozhodneš, že se mnou nechceš být. Jsem jen strašně rád, že už si před tebou nemusím na nic hrát. Můžu být sám sebou. Určitě máš milion otázek, jak tě znám. Ptej se, odpovím na všechno."

Spadla mi čelist. Snad nejdelší řeč, co jsem od něho zatím slyšela.

Když jsem dostala svůj překvapený výraz opět pod kontrolu, rozhodla jsem se, že ho podrobím obdobnému vyslýchacímu maratónu, kterým jsem si musela projít já.

„Fajn, takže jen pro jistotu."Zhluboka jsem se nadechla, abych si dodala odvahy.

„Jsi upír." Tohle bylo pouze holé konstatování faktu. Neznatelně přikývl.

„Lovíš lidi?" Usmál se a já tak nějak nechápala čemu.

„Ne. Víš naše rodina. Říkáme si vegetariáni. Přežíváme jen na krvi zvířat."

Okamžitě jsem zpozorněla. „Takže jen zvířata? A nikdy lidi?"

„No snažíme se. Občas někdo uklouzne. Nikdo není dokonalý." Tak tohle jsem asi zrovna slyšet nechtěla.

„Aha." Nic lepšího, mě v tu chvíli nenapadlo. Okamžitě jsem v mysli projela všechny filmy o upírech, co jsem viděla, moc jich nebylo, neměla jsem ráda horory a mimochodem, právě jsem se v jednom nacházela.

„Takže, kdo tě stvořil? Jak jsi starý? Co slunce, česnek, co rakve, svěcená voda?"

Zářivě se usmál. „Bereš to dost v klidu."

Pokrčila jsem rameny. „ No, tak co už s tím teď nadělám, když jsem se zamilovala do upíra."

Ty poslední slova jsem jenom zašeptala. Jeho pohled byl tak něžný, když bral opatrně můj obličej do svých chladných, kamenných dlaní.

Nahnul se blíž ke mně a jeho rty teď byly nebezpečně blízko. Úplně jsem ztuhnula, nemohla jsem se ani nadechnout, natož pak pohnout.

Chvíli mě se zaujetím pozoroval. „Dýchej Bello." Připomněl mi.

Pak se nahnul ještě víc a jeho ledové rty se dotkly těch mých. Srdce mi začalo splašeně bít a měla jsem strach, aby mi v tu chvíli nevyskočilo z hrudi. Krev se mi nahnala do hlavy a nedovolovala mi jasně myslet. Automaticky jsem posunula tělo jeho směrem a přitiskla se k němu víc. Cítila jsem jak mu ústa vylétla do úsměvu a pak mě velmi jemně chytl za ramena a odtáhnul se.

„Páni." Hlesla jsem.

„Jo, no, páni." Řekl vítězoslavně.

Okamžitě jsem si vzpomněla na jeho reakci po mém dotyku a znejistěla jsem. „Jak je ti?"

„Nádherně." Zašeptal.

Usoudila jsem, že snad teď už nemusím být tak opatrná, co se týče naší vzdálenosti a položila jsem mu hlavu do klína. Svými dlouhými a štíhlými prsty mi pomalu probíral vlasy.

„Takže, na co ses to předtím ptala?"


Povídali jsme si hodiny, jenže pak se ozvalo tiché zaklepání a vešel Charlie.

„Už je jedenáct. Zítra máte školu, co takhle jít spát?"

„Jasně tati, jen se rozloučíme." Souhlasila sem.

Dveře se zavřely a my zůstali zase sami.

„Půjdu tě vyprovodit." Chystala jsem se zvednout, ale on mě zlehka zatlačil za ramena zpět do polštáře.

„Lež a koukej spát. Vyprovodím se sám, uvidíme se ráno, ano?" Něžně mě políbil na čelo a vstal. Než za sebou zavřel, zašeptal ještě do tmy. „Miluji vás slečno Swanová."

„Já tebe." Odpověděla jsem a zavřela oči.

Slyšela jsem jak se loučí s otcem a děkuje za zapůjčení oblečení. Pak zabouchnutí hlavních dveří a pár rychlých kroků po štěrkové cestě. Zaklapnutí dveří od auta a pak už jen tichý zvuk jeho stříbrného Volva.

Usnula jsem okamžitě po tom, co jsem už neslyšela křupání kamínků pod jeho koly
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one