Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

Viktor 10. část

„Chris vstávej, no tak.“ Lu stála u postele a zběsile lomcovala Chris ramenem. Ta pomalu otevřela oči a upíří rychlostí se posadila na posteli.
„Co se..? Kde to…?“ Zmateně se rozhlížela kolem.
„Budím tě snad půl hodiny. Auto už na nás čeká a ty spíš jako dřevo.“ Pobaveně složila ruce v bok a pozorovala totálně dezorientovanou Chris.
„Pane jo, já usnula, kolik je?“ Mrkla napůl zataženými okny ven. Byla tma.
„No, nejvyšší čas vyrazit.“ Vypískla Lucy a táhla Chris za ruku z postele. Usadila ji na Vikovo křeslo a vnutila jí ohromnou sklenici naplněnou krví.
„Trochu jsem ti to ohřála, snad to bude k jídlu. Dost dobře nechápu, jak to můžeš jíst, ale proti gustu…“ Mlela tak rychle, že jí Chris ani nestíhala vnímat. Zatímco do sebe Chris nalila plnou sklenici, upravila jí Lu účes, který se jí uvolnil během spánku.
„Fajn, jsi zase oficiálně perfektní.“ Konstatovala Lucy a vytáhla Chris na nohy.
Ze stolku vzala ještě kartu a vtiskla jí Chris do dlaně. Táhla ji chodbou a halou a ona měla nutkavé přání jít se alespoň rozloučit s Vikem.
„Ani na to nemysli. Stejně by na tebe neměl čas a ty bys byla akorát ještě víc otrávená. Pojď, jdeme si to užít.“ Sykla, když viděla, jak se Chris otáčí za dveřmi do jeho pracovny.
Vytlačila ji ven, kde už čekalo černé auto se zrcadlovými skly.
Jeden z mužů jim otevřel dveře a když obě nasedly, nasedl i on dopředu na sedadlo spolujezdce.
„No, ber to jako ochranku, jsi teď jasný cíl. Musíš vědět sama nejlíp, kolik lidí teď po tobě možná jde. Kolik lidí, by ti chtělo ublížit, jenom aby ublížili i Viktorovi.“
Chris se zachvěla. Nikdy ji vlastně ani nenapadlo, že možná bude muset stát proti mužům, se kterými bojovala a teď, když je Gery mrtvý, neměl by s ní nikdo slitování.
„Můžeme.“ Pípla Lu a vzala Chris pevně za ruku. Znovu jeli předměstím a proplétali se známými i méně známými ulicemi v centru města.
„Hm, tak tady jsem dneska poprvé.“ Hlesla Chris a rozhlédla se po okolí, když vystupovala z auta. Obchodní čtvrť přeplněná značkovými obchody nebyla zrovna její krevní skupinou.
Lu vyskočila z auta jako by byla na klíček a zamířila rovnou ke dveřím velmi luxusního butiku.
Dveře jí otevřel sám majitel a uvítal ji vřelým objetím. „Jsem tak moc rád, že tě opět vidím Lu, jak bylo ve Florencii?“
Chris kráčela beze slova za nimi a poslouchala, jak se vybavují plynulou italštinou.
„No, a to je asi tak všechno.“ Uzavřela opět anglicky Lu a vrhla pohled ke Chris. Pak pokynula směrem dovnitř obchodu a sedla si na malé lehce polstrované sedátko, které bylo určeno pro doprovod nakupujících.
„Leo je úplně úžasný. Je to kouzelník, jdi s ním a on ti vybere oblečení, které ti bude naprosto sedět, za to ručím. Já si tady sednu a budu jenom komentovat.“ Lu se pohodlně usadila a malý tmavý chlapík, vzal Chris za ruku a táhl ji k převlékací kabince. Začal jí snášet různé oblečení z celého obchodu a Chris už to po hodině pomalu přestávalo bavit, pořád se jenom převlékat a převlékat. Všechno, na co Lu kývla, putovalo na pult a na co zavrtěla hlavu na ohromnou hromadu vedle.
Takhle to pokračovalo i ve dvou dalších obchodech a když pak někdy k ránu zastavili u obchodu s botami. Chris už vnímala pouze okrajově. Nějaký člověk jí nasazoval boty a chválil je a Chris vždycky jen kývla nebo nepatrně zavrtěla hlavou.
Ke konci nákupu byl plný nejen celý kufr, ale i zadní sedačky přetíkaly, sotva se tam obě vešly.

„No myslím, že s tímhle bys mohla na chvíli vystačit a až se budeš cítit silnější, vezmu tě na nákupy do LA. No, uvidíme jak dlouho se tu zdržíte, jak jsem mluvila s Vikem, přišlo mi, že chce zase co nejrychleji zmizet.“ Lu sklopila oči a chytila Chris pevně za ruku. „Neznám tě dlouho, ale mám tě ráda, pokud ti mohu radit, odjeďte co nejdřív. Taky se vrátím do Itálie, mám tam svůj život a jsem tam mnohem spokojenější.“
Chris zamrazilo v zátylku z tónu, který Lucy použila. Bylo to, jako by jí chtěla varovat, upozornit na nebezpečí.
Když dojeli zpět k domu, vystoupily a vzaly pouze tašky, které měly sebou na sedadle, o ostatní se postaral upír, který jel s nimi. I tak byly obě ověšeny papírovými taškami, že si Chris připadala jako vánoční stromeček.
Vešly do haly a naproti jim šel s lehkým úsměvem na tváři Viktor. Letmo objal Lucy a pak přistoupil k Chris a z rukou jí sebral nákup.
„Páni, zbylo jim tam vůbec něco nebo jste úplně všechno vykoupily?“ Jeho hlas byl veselý.
„Viku.“ Pískla nesouhlasně a vyčítavě Lu. „Přece bys ji tady nenechal pobíhat v teniskách.“
Viktor se usmál ještě víc. „Ani náhodou, dělám si legraci. Doufám, že jste sehnaly všechno, co jste potřebovaly.“ Očima těkal z naprosto k smrti otrávené a unavené Chris, na nadšenou a vzrušenou Lucy.
„Mám tě pozdravovat od Lea a doufá, že ho i se svou překrásnou snoubenkou navštívíš. Teď mě prosím, omluvte, jdu Chris zaplnit šatník.“ Nadšeně vyrazila směrem k jejich pokoji. Vik podal tašky jednomu z upírů, který vyprazdňoval kufr auta a pak objal Chris kolem pasu a vedl ji do své pracovny. „Nechci ti radit, ale není rozumné, plést se teď Lucy do cesty nebo tě donutí si to oblečení ještě jednou vyzkoušet.“
Usadil ji do jednoho z kožených křesílek. Bylo úžasně pohodlné a přešel k baru. „Co si dáš, vypadáš, že se potřebuješ napít nebo se sesypeš.“
Pokrčila rameny. „Je mi to fuk. Vlastně stejně nepiju. Něco mi nalej, je jedno co.“
„Být upír má jednu děsnou nevýhodu. Ať se snažíš sebevíc, stejně se neopiješ.“ Zamyšleně se na ni podíval. „Typoval bych tě na vodku.“ Nalil průzračnou tekutinu do nízké široké sklenky a dosypal ji ledem. Sám si nalil něco zlatavého a také to dosypal ledem. Podal Chris její sklenku a posadil se do druhého křesílka. Opřel si hlavu a zavřel oči. Vypadal velmi unaveně.
„A bůh ví, že mi to opravdu někdy chybí. Tak rád bych se opil a vypustil na chvilku všechny starosti.“
„Lu mi povídala, že si s ní mluvil o našem odjezdu.“ Napila se vodky a v tu chvíli toho litovala. S velkou dávkou sebezapření polkla.
„Hm.“ Protáhl si krk, aniž by otevřel oči a znovu se zapřel do opěradla.
„Už víš, jak dlouho tu zůstaneme?“ Její hlas byl směsicí neštěstí a únavy.
„Už se ti nechce s Lucy na nákupy?“ Zeptal se pobaveně a usrknul ze své skleničky.
„Lucy je fajn, jsem ráda, že tu je.“ Znovu se napila a přišlo jí, že za chvilku bude asi první opilý upír v historii.
„Má tě moc ráda. Byla tu taky moc nešťastná, ostatní ji nepřijali mezi sebe. Jste si dost podobné. Také není zrovna moc typický upír.“
„Něco mi už o tom říkala. Ona ale nežije ze zvířecí krve, že ne?“ Vzpomněla si na to, jak se tvářila, když jí přinesla snídani.
„Ne, ale jí o moc míň než by měla. V podstatě loví jenom když už je to neúnosné. Tohle já neschvaluji, může se pak stát nehoda. I když se perfektně kontroluje, mohlo by se jí to vymknout z ruky.“ Znovu se napil a chytil sklenku oběma rukama.

Chris se podívala na hodiny na Viktorově stole. Bylo osm hodin ráno. Byla děsně unavená a vyčerpaná.
„No, myslím, že už by s tím řáděním mohla být hotová. Jde se spát.“ Vstal a vzal od ní skleničku. Opravdu mu byla vděčná, buď uměl číst myšlenky nebo vypadala tak unaveně, jak se cítila.
Pomohl jí na nohy a musel se uculit, když si z chodidel sundala střevíčky a ťapkala po mramorových dlaždicích bosky. V jinak klidném domě to dělalo prazvláštní ozvěnu. Došli až k pokoji, ale bylo tam mrtvolné ticho.
„Je rychlejší než jsem si myslel.“ Šeptl a otevřel Chris dveře. Vešli dovnitř. V pokoji vůbec nic nenaznačovalo, že by tu proběhla velká vybalovací akce. Vše bylo dokonale uklizené, jen na posteli ležela připravená černá krajková, hedvábná noční košilka.
Viktor taktně dělal, že si jí vůbec nevšiml a z velké knihovny sebral jednu ze svých oblíbených knížek. „Běž se umýt první nebo mi tu usneš.“ Sedl si na své křeslo a otevřel knihu.
Chris sebrala košilku a zmizela v koupelně.
Vysvléknout se ze šatů byla hračka, ale poradit si se složitým drdolem už bylo těžší. Nešťastně si sedla na vanu a tahala si z vlasů sponky.
Když už jich na kraji umyvadla byla pěkná hromádka, zatřepala hlavou a účes se jí sesunul pozvolna na záda. Vlezla si do sprchy a první si umyla vlasy. Množství laku, které jí Lu nastříkala na hlavu, bylo děsivé.
Rychle se umyla, protože měla dojem, že opravdu každou chvilkou padne. Vylezla ze sprchy, utřela si vlasy a oblékla si krásnou černou košilku.
Prolétla pokojem a s rozběhem skočila do postele. Bleskovou rychlostí se zavrtala pod deku, kterou si přitáhla až pod bradu.
Viktor seděl v křesle, nohy hozené na podnožce a s naprosto nevěřícným pohledem ji pozoroval.
„Ty jsi dílo, Chris. Co takhle se chovat víc jako dospělá osoba. Kapka elegance by neškodila.“ Zvedl se a zamířil do koupelny. Odpovědí mu bylo jen tlumené vyprsknutí smíchu. Zavrtěl hlavou a zavřel dveře.
Než se Vik osprchoval, upadla Chris do blaženého bezvědomí. Chvíli jenom tak ležel a pozoroval ji jak spí. Byla kouzelná, nevypadala vůbec jako upír. Byla tolik lidská, dokonce se i obracela a ze spaní něco nesrozumitelně mumlala.
Pohladil ji jemně jedním prstem po spánku a pak si lehl a zavřel oči. Bylo zvláštní, jak ho zdejší povinnosti vyčerpávaly a unavovaly.

„Ne.“ Vykřikla a rozhodila ruce. Viktor schytal ránu do ramene a v mžiku byl dokonale probuzený. Chytil Chris za ramena a vtlačil ji do polštáře než se probrala a zmateně zamrkala.
„Co se stalo?“ Přimhouřil podezíravě oči.
„Já, jen…Viku.“ Vzlykla a zabořila mu obličej do hrudníku. Pevně si ji přivinul k tělu a i když nechápal, co se s ní děje, mlčky čekal až se uklidní.
Chvíli jen tak vzlykala a křečovitě objímala jeho tělo, pak se odtáhla a zabořila obličej do polštáře.
„Chris, miláčku, jak ti můžu pomoct? Řekni, udělám cokoliv.“ Pohladil ji něžně po rameni.
Zvedla obranně paži, aby ho udržela dál a zhluboka dýchala, aby se uklidnila.
„Už to bude dobrý.“ Křečovitě sevřela oční víčka a pak oči rychle otevřela. „Byl to jenom sen. Noční můra, nic víc.“
„Nechceš mi o tom říct víc?“ Chlácholivě ji třel paži.
Zamítavě zavrtěla hlavou a posadila se na posteli. „ Už je to v pohodě, promiň, že jsem tě praštila.“ Letmo, rychle ho políbila na rameno a vykouzlila uklidňující úsměv.
„Chris, jestli tě něco trápí, rozhodně to chci vědět. Chci ti pomoct, jestli to bude v mých silách.“
Vymanila se ze železného stisku jeho silných paží a klopýtavě došla do koupelny, zavřela dveře a opřela se o umyvadlo. Snažila se ten šílený sen rozdýchat, ale nešlo to tak snadno. Zdálo se jí, jak jde chodbou, byla noc, všude tma. Byla unavená a těšila se, až si lehne a přitulí se k Viktorovi. Vzadu nejasně zahlédla dvě postavy. Došla blíž a uviděla Vika a Beatrice. Bea ji spatřila a přitáhla si Vika za paže. Vyhoupla se na špičky a chytla Vikův obličej do dlaní. Roztouženě pomalu přitiskla svoje rty na ty jeho a on ji objal rukou kolem pasu jako to dělával Chris. Stáli tam v té tmě a líbali se jako by na tom nebylo vůbec nic divného.
Chris pocítila ostrou bodavou bolest přímo u srdce a sklonila hlavu. Obracel se jí žaludek a nebyla si jistá, jestli upíři mohou zvracet, ale jí se strašně moc chtělo.
Pustila na plno studenou vodu a omyla si celý obličej. Udělalo se jí o trochu lépe, ale i tak musela neustále myslet na ten hrozný sen.
„Chris, je ti dobře?“ Ozvalo se za dveřmi a Vik jemně zaklepal na dveře.
Vzala za kliku a stanula mu tváří v tvář. Chtěla ho obejít, ale zatarasil jí cestu zvednutou paží a uvěznil ji svým tělem v koupelně.
Nemluvil, jen ji propaloval pohledem a mlčky čekal na odpověď.
Nechtěla mu říct pravdu, nemohla. Smál by se jí nebo by myslel, že se zbláznila. Rozhodla se tedy zalhat. Sklopila oči, aby jí neprozradily a opřela si čelo a jeho hruď, chvíli ještě jenom zhluboka dýchala a pak celkem neslyšně řekla. „Gery.“
To pro něho bylo dostatečným vysvětlením. Spustil paži, o kterou se opíral o zárubeň dveří a pevně ji objal.
„Je mi to tak líto,“ zašeptal. I jí bylo líto, že mu musela lhát, i když věděla, že si to Viktor vyčítá. Sice mu říkala několikrát, že za to, co se jí stalo nemůže, ale on neustále bral vinu na sebe. O to hůře se Chris nyní cítila, ale lež je někdy prostě nevyhnutelná.
„To nic, myslím, že už to bude v pořádku.“ Odtáhla se do něho a s velkou dávkou sebezapření se usmála.
„Takže, co budeš dneska dělat?“ Zeptala se, aby změnila téma hovoru a možná taky proto, aby přestala myslet na ten šílený sen.
„No, ještě mě čeká papírování, je neuvěřitelné jaký v tom John nadělal zmatek. A to jsem nebyl pryč tak dlouho. Budu mu to všechno muset pořádně vysvětlit.“
Zašel do koupelny a bylo slyšet, že pustil vodu a vyčistil si zuby a pak si dal ještě krátkou večerní sprchu.
„A co budeš dělat ty?“ Přešel až k ní a políbil ji do vlasů. Jeho kůže byla příjemně teplá díky horké vodě. Byl však celý mokrý a jenom kolem beder měl omotanou osušku. Chris vypískla, když se na ni přitlačil a uskočila o dva kroky dozadu.

Někdo váhavě zaklepal na dveře.
„Dále.“ Křikl Vik a ve dveřích se objevila Lucy. Byla dokonale nalíčená a perfektně učesaná a na sobě měla kraťoučké mini šaty, celé sešité z drobounkých stříbrných nitek. Když se pohnula, úžasně to zašustilo. Na nohách měla stříbrné střevíčky na nemožně vysokém podpatku. Vypadala naprosto úžasně.
„Jen se jdu zeptat, co máte dneska v plánu.“ Vplula do pokoje a nijak ji nerozrušilo, že je Viktor skoro nahý. On to kupodivu taky neřešil a tak Chris jen stála strnule, uprostřed pokoje a mlčky je pozorovala.
„No teď jsme o tom vlastně mluvili. Já budu mít ještě práci a tak jsem myslel, že by ses mohla ještě dneska věnovat Chris. Jestli ti to teda nevadí.“ Přešel ke skříni a vytáhl si čisté oblečení. Naprostou černou klasiku.
Lu se usmála a mrkla na Chris. „Jasně, že ne. Chci dneska vyrazit do klubu, můžeš jít se mnou. Bude veliká legrace.“
Viktor se odebral do koupelny, asi se obléci a nechal je o samotě.
„Ale já nechci nikam mezi lidi.“ Vyhrkla Chris a zatvářila se odmítavě.
„Ale tam nebudou lidé. Je to upíří klub. Vyhlášený široko daleko. Jezdí tam upíři až z LA. Poznáš nové lidi a trochu se pobavíš. Udělá ti to jenom dobře, když z tohohle zatuchlého místa vypadneš.“ Ani nepočkala na odpověď a už se hrnula ke skříni a vytáhla Chris šaty a boty, které jí podala.
Z koupelny se ozvalo pohoršené zasyčení, když se Lu zmínila a zatuchlém místě a o pár vteřin později vyšel Viktor. Vypadal jako manekýn, naprosto okouzlující. Prohrábl si rukou ještě vlhké vlasy a zlostně se podíval na svoji chráněnku, pak chytil jemně Chris kolem pasu a políbil ji na čelo. „Je to dobrý nápad. Jdi se pobavit, ale před půlnocí domů.“ Stočil svůj pohled opět k Lucy, dál už to nijak nekomentoval a prostě odešel.

Chris stála jako přimražená pořád na stejném místě, jen v jedné ruce teď držela ramínko s černými mini šaty a ve druhé svírala pásky od černých střevíčků.
„Co to mělo znamenat s tou půlnocí?“ Zaklepala hlavou a podívala se směrem ke dveřím, kudy neslyšně zmizel Vik.
„Ale no, o půlnoci se podává občerstvení. A v tvém případě by to nemuselo dobře dopadnout.“ Usmála se nevinně Lucy a strkala Chris ke dveřím koupelny.
„Jdi se převléct a pak přijď ke mně. Uděláme něco s tvými vlasy.“ Houkla a zmizela.
Chris zůstala v pokoji sama a chvíli jen nehybně zírala před sebe. Pak si rychle dala sprchu a udělala všechny ty ranní, tedy vlastně večerní záležitosti a oblékla si černé šatečky, které ji vybrala Lu.
Překrásně jí seděly a ona si zaboha nemohla vzpomenout, ve kterém obchodě je vlastně koupily. Pak si ještě nasadila střevíčky a vyrazila k Lucy.
Ta už na ni čekala a za deset minut mohly vyrazit. Chris si oddechla, že jí tentokrát nechala Lu vlasy přirozeně splývat na záda, jen lehce zvlnila konečky.
Když Lucy odložila kulmu, složila ruce v bok a pro sebe kývla. „Jestli budu mít tu možnost, udělám z tebe tu nejhezčí nevěstu pod sluncem.“
Chris jenom vykulila oči a pak se musela začít smát. Lu se jí dostala za ty dva dny tak moc pod kůži, že to nebylo ani možné. Nikdy neměla skutečnou přítelkyni a to ani v lidském životě, ale tahle upírka byla naprosto skvělá.
„Fajn, můžeme vyrazit.“ Otevřela dveře a počkala až Chris vstane. Venku na ně opět čekalo černé auto se zrcadlovými skly a stejný upír jako doprovod.
Cesta trvala asi půl hodiny. Dostali se do opuštěné čtvrti skladišť. Kolem nebylo ani živáčka a opravdu nic nenaznačovalo tomu, že by zde měl být nějaký uznávaný klub.
Limuzína zastavila a Lu vylezla a pak přikázala doprovodu, aby čekali jako obvykle. Pak přešla k rezavým železným vratům a zaklepala. Dveře se otevřely a v nich se objevil statný svalnatý vyhazovač. Lucy se usmála a podala muži ruličku bankovek. Ten letmo zkontroloval obnos a ustoupil z cesty.
Lu vzala Chris za ruku a vešly. Dlouhá chodba byla vymalovaná na krvavě rudo a osvětlena pouze malinkými světýlky zabudovanými v podlaze. Jak procházely chodbou, začala Chris cítit mírné rezonance, které procházely jejími chodidly. Pak sestoupily o dvě patra níž po železných točitých schodech a Lu otevřela mohutně vypadající dveře. Chris oslepila záře laserů a ohlušilo ji dunění hudby. Tak tohle už vypadalo na klub. Stály na vysokém železném odpočívadle a pod nimi byla gigantická hala přeplněná tančícími lidmi. Nad parketem se ve dvou podlažích nad sebou vinuly dva ochozy, kde postávali další lidé a většinou se skleničkami v rukou se živě vybavovali.
„Lu. Jsi to ty?“ Ozvalo se za nimi a když se Chris otočila, spatřila krásného mladého, velmi elegantně oblečeného muže. Byl vysoký asi jako Viktor, jen měl drobnější a ne tak vypracovanou postavu. Měl dlouhé blond vlasy stažené dozadu do ohonu. Jeho obličej byl dokonale souměrný, s vystupujícími lícními kostmi a velkýma hnědýma mandlovýma očima.
Lucy se k němu otočila a její tvář se roztáhla do širokého úsměvu. „Fabricio. Come stai?“ Roztáhla ruce v přátelském gestu a on ji objal.
„Tak dlouho už jsem tě neviděl. Jak se ti daří? A kdo je ta kráska, co je tu s tebou? Ještě jsem ji tu neviděl a tu bych si opravdu zapamatoval.“
Pustil Lu a přistoupil k Chris. Vzal něžně její dlaň do své a políbil ji na hřbet ruky.
„Fabricio, to je Chris, snoubenka mého otce.“ Houkla pobaveně Lucy a pokynula směrem k ní.
„Chris, tohle je Fabricio. Ten největší proutník, kterého znám.“ Zasmála se, protože při slově snoubenka sebou Fabricio trhl a omluvně pustil Chris ruku.
„No, to je překrásné. Pojďte se mnou, sedíme támhle vzadu. Nejlepší místa. Lu, všichni tě tak rádi uvidí. Zdržíš se tu nebo jsi přijela jen na skok?“ Omotal Lu ruku kolem pasu a vedl jí po ochozu směrem do tmy.
Chris je následovala a prohlížela si lidi okolo. Přemítala, jak by tohle prostředí asi působilo na normálního člověka. Všichni tu byli nelidsky krásní a naprosto dokonalí.
Fabricio je dovedl ke skupince asi deseti mladých upírů a všechny navzájem představil. Chris si nemohla nevšimnout, jak na ni muži obdivně zírají a ženy, jak ji spalují pohledem.
Nevěnovala tomu moc pozornosti a když jí Lu vtiskla do ruky skleničku vína, jen se posadila na okraj kožené sedačky a dál pozorovala taneční mumraj okolo.
„Nepůjdeš si zatančit.“ Zeptal se jí asi dvacetiletý mladík, který se jmenoval Patrick, jestli si to dobře pamatovala. Nabídl jí ruku a počkal jestli přijme. Lu se povzbudivě usmála, když po ní Chris hodila zmateným pohledem. Natáhla tedy trochu neobratně paži a zachytila se mladíkovy ruky. Ten jí pomohl na nohy a vedl ji na taneční parket. Chris se tu necítila moc dobře. Tyhle akce nevyhledávala ani jako člověk a teď jí to přišlo o to víc zvláštní. Kromě toho se cítila zle, protože tu chtěla být s Viktorem a nechtěla tancovat s naprosto neznámým mladíkem.
Došli až na okraj tančícího davu a Patrick pustil její ruku a otočil se k ní čelem. Uměl tancovat perfektně, to musela uznat a tak odhodila poslední kapku studu a začala tančit. Pohybovala se do rytmu a jemně vlnila boky. Tanec se jí líbil písničku od písničky víc. Bylo v něm něco naprosto přirozeného a osvobozujícího. Nemusela myslet na nic, jen se poddala ohlušujícímu rytmu bubnů.

Nevnímala čas, a tak když ji na rameno zlehka poklepala Lucy a zatvářila se provinile, byla mírně vyvedená z míry.
„Je mi líto, že tě musím vyrušit. Zvlášť, když se tak bezvadně bavíš, ale je půl dvanácté a asi bychom měly jet domů.“ Omluvně se usmála na Patricka a chytla Chris za ruku.
Ta stihla sotva poděkovat pohledem svému tanečnímu partnerovi a v poklusu se rozloučit i se zbytkem společnosti. Lu ji nekompromisně táhla směrem k východu a když se skoro u dveří Chris nadechla, poznala proč byla Lu tak nervózní. Do nosu ji uhodila ta známá, překrásně sladká vůně lidské krve. Chris zatnula čelist a proplula dveřmi, které přibouchla a opřela se o ně zády.
„Páni, to bylo o chlup.“ Vydechla Lucy a nahodila spokojený výraz. „Ale zvládly jsme to.“
Rychle vyběhly schody nahoru a proběhly i dlouhou chodbou, aby se Chris mohla konečně nadechnout čerstvého vzduchu.
Lu vytáhla z malého stříbrného psaníčka svůj mobilní telefon a vytočila jedno z čísel v seznamu.
„Ano, to jsem já. Už můžete.“ Zaklapla mobil a chytila Chris za paži. V minutě před nimi zastavila černá limuzína a obě nastoupily.
„Chris, slíbila jsem Fabriciovi, že se ještě vrátím. Nebude ti vadit, když tě vyložíme doma a já ještě odjedu.“ Začala potichu Lucy.
Chris se usmála a chytila ji za ruku. „Vůbec ne, děkuji, že jsi mě vytáhla. Úžasně jsem se bavila. Vlastně jsem ještě v životě na takovém místě nebyla.“
Lu se začala smát nahlas. „No, to se vsadím, že ne.“ Když to Chris došlo, vyprskla smíchy a přidala se k Lucy.
Tak v půli cesty začalo hustě pršet. Oblohu pročísl první blesk a hned po něm se ozvala ohlušující rána.
Chris se lekla a trochu se schoulila na sedadle, to už ale vjížděli na oplocený pozemek patřící k jejich domu.
Zastavili pod stříškou a Chris vylezla. Ještě jednou poděkovala Lucy a ta jen křikla, ať vyřídí Viktorovi, aby o ni neměl strach. Pak auto odjelo a Chris ještě chvilku poslouchala, jak kola křupou po štěrkové cestě, než ten zvuk splynul s hlasitým bubnováním deště.

Vešla do domu a sundala si střevíčky. Chytla je do pravé ruky. Rozhodla se, že půjde překvapit Viktora, tak moc se na něho těšila. Chtěla mu vyprávět, jak tančila a jak se jí to líbilo.
Venku se ozvalo další hlasité zahřmění a Chris stáhla ramena a neslyšně cupitala bosky po tmavě zeleném koberci přijímací místnosti. Snažila se být co nejtišší, třeba ho najde opět pohrouženého do papírování a třeba na něho bude moci vybafnout. Tiše po špičkách došla až ke dveřím a opatrně chytla za kliku. Zatajila dech a opatrně otevřela.
Nadechla se, ale to co uviděla jí totálně podlomilo kolena. Dech v jejich plicích ztuhnul a ona zůstala stát mezi dveřmi jako opařená.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one