Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

Viktor 14. část

„Vstávej, Chris. Pojď, musíš si vybrat šaty.“ Zaječel někdo ve dveřích a skočil za ní do postele.
„Lu, dej pokoj.“ Ospale se po ní ohnala a otráveně si přetáhla deku přes hlavu.
„Neblázni, je tu zástupce z nejlepšího svatebního salónu ve Vegas a donesl ti patero šatů na vyzkoušení. Včera jsem to trochu probrala a vybrala ty, které by se ti mohli nejvíce líbit.“
Chris na ni nevěřícně zamžourala zpod deky a mrkla vedle sebe na postel. Viktor tam nebyl, jak taky jinak. Už si začínala pomalu zvykat.
„Kde je Vik?“ Zeptala se sklesle a vystrčila alespoň hlavu.
„Vybral si svůj smoking a odešel zamluvit na zítřek kapli. Přece nesmí vidět nevěstu v šatech před svatbou, ne?“
„Bože můj, moc to prožíváš, Lu. Nemůžu si vzít některé z šatů, co jsme koupili v Oaklandu?“ Převalila se na záda a pěstmi si protírala oči.
„No, to teda ne. Vdáváš se jen jednou za život, tak to musí k něčemu vypadat.“ Zamračila se Lucy a sevřela své drobné ruce zlostně do malých pěstiček.
„Fajn!“ Vyštěkla otráveně a neobratně se vyhrabala z postele. Přeběhla ke kufru a vytáhla si bílé krajkové spodní prádlo a čisté oblečení. Vběhla do koupelny a málem se přizabila na ještě vlhké podlaze. Rychle udělala ty ranní-večerní záležitosti a oblékla se. Když se vracela do pokoje, Lu pořád ještě seděla na kraji postele a houpala nohama ve vzduchu.
„Tak můžeme.“ Zatvářila se kysele Chris a otevřela dveře z ložnice.
V předpokoji na béžové sedačce seděl pomenší chlapík s velkým, špičatým nosem a knírkem a dopíjel právě šálek kávy. Na pojízdném věšáku byly zavěšeny igelitové pytle na šaty a některé z nich byly rozepnuté.
„Dobrý den.“ Pozdravila zdvořile Chris a muž vstal a oplatil jí pozdrav s dost silným asi francouzským přízvukem.
Lu zatlačila Chris za ramena do sedačky a pomohla muži rozdělat zbytek pytlů a vyndat všechny ty překrásné šaty ven.
Musela uznat, že Lucy vybrala skvostné kousky. Všechny šaty byly jednoduché, bez přebytečných ozdob a krajek. Chris si tedy zkusila všechny, i když se netvářila nijak zvlášť nadšeně.
„Tyhle jsou dokonalé.“ Hlesla Lu, když si oblékla ty poslední. „Chris vezmi si tyhle, ty jsou ze všech nejkrásnější, prosím.“
Lu byla opravdu jako malé dítě.
„Fajn, bereme tyhle.“ Řekla Chris a pohladila krásně jemnou látku rozšířené sukně.
„Dobře, takže je potřebujeme dopravit sem na pokoj upravené, nejpozději za dvanáct hodin.“ Řekla Lucy a podívala se na muže, který jen neznatelně přikývl a zase zpátky balil ty skvostné šaty do pytlů a věšel je na věšák.
„Fajn, máme šaty, máme kapli, máme květiny. Může být svatba.“ Zatleskala a poskočila radostí.
Otevřela dveře a muž se ještě rozloučil než protlačil stojan dveřmi.
„Ten se zblázní, až tě uvidí. Vypadala si naprosto dokonale, nádherně.“ Lucy tancovala po
pokoji a točila se tak rychle, že se na ni ani nemohla dívat, dělalo se jí z toho zle od žaludku.
„Nevíš, kdy se vrátí.“ Prohodila Chris a sedla si zpět na pohovku.
„Stalo se něco?“ Odtušila Lucy a klekla si před ní a chytila ji za ruce.
„Lu, odpovíš mi na něco? Je to sice trošku divná otázka, ale..“ Chris byla rozpačitá a těkala nervózně očima po pokoji.
„Co je?“ Vyděsila se Lucy a upřela své velké oči na Chris.
„Ty jsi, byla jsi už s mužem?“ Začala Chris a proplétala vzájemně své prsty.
„Jako jestli jsem s někým spala? Na to se chceš zeptat.“ Vykulila oči Lucy. „No jasně. Je mi už sto sedm, myslím, že mám nárok na intimní život.“
„Fajn a je v tom rozdíl? Myslím, když jsi ještě člověk a když jsi upír.“
„Ty jsi s ním ještě nespala? Poté co se z tebe stal upír.“ Lu si sedla k ní na pohovku a přátelsky ji objala kolem ramen. Chris zahanbeně zavrtěla hlavou.
„No, tak v tom ti bohužel nepomůžu. Víš, ten co mě proměnil, měl být vlastně můj první. Nějak se mu to nevyvedlo a Vik mě pak našel napůl mrtvou a rozhodl se mě zachránit. Ten bastard neměl ani dost odvahy na to, aby to dokončil, nechal mě ležet ve špinavé Londýnské uličce a někam se vypařil. Nikdy jsem ho už neviděla.“
Chris si povzdechla a svěsila ramena.
„Neboj, Viktor tě miluje. Nikdy by ti neublížil, alespoň ne úmyslně.“ Lu třela Chris paži a dívala se na její smutnou tvář.
„Víš, co by bylo dokonalé, kdyby to bylo až po svatbě. Neboj, nechám vám celý apartmán volný. Půjdu si zahrát nebo se někam pobavit. Zkus o tom přemýšlet.“
Chris jenom kývla, ale to už se otevřely dveře a v nich se objevil on, když si všiml jejího výrazu, střelil tázavým pohledem po Lucy, ale ta jen nepatrně zavrtěla hlavou a zmizela u sebe v pokoji.
„Co se stalo?“ Přešel až k ní a sedl si hned vedle. Položila si hlavu na jeho rameno a hlasitě vzdychla.
„Nelíbily se ti šaty?“ Zavrtěla hlavou.
„Tak sis to s tou svatbou rozmyslela?“ Zahleděl se na ni a v očích měl bolest.
„Viku, ne. Hrozně ráda se stanu tvoji ženou, ale…“
„Ale?“ Vyzvídal dál.
„Nezlobíš se kvůli ránu?“ Podívala se provinile na své spojené ruce, a pak se konečně odhodlala setkat s jeho oříškovýma očima.
„Blázínku.“ Šeptl pobaveně a pohladil ji hřbetem ruky dolů po spánku až na krk. „A kvůli takovéhle hlouposti jsi smutná?“ Zeptal se tiše. Kývla a uhnula pohledem.
„Víš, ty ještě pořád bereš čas jako člověk. Já už ne a tak mi nedělá sebemenší problém počkat, jak jen dlouho bude potřeba. Obzvlášť, když odměna je tak lákavá.“ Nahnul se nad ní a opatrně ji sebral do náruče. Šel s ní do pokoje, dveře zabouchl nohou a zamířil rovnou k posteli. Držela ho kolem krku a obličej měla zabořený do jeho hrudi. Položil ji na postel a lehl si k ní. Propaloval ji pohledem, tak dlouho až to nevydržela a vzhlédla k němu.
„Co kaple?“ Dostala ze sebe po chvíli.
„Nádherná. Uvidíš.“ Pohladil ji po tváři a naklonil se nad ní. Ona zvedla ruce a jemně putovala prsty po jeho dokonalém obličeji. Palci objela obočí a ukazováčky nos a rty, usmál se a zavřel oči. Svýma rukama sklouzla až na krk a stáhla ho k sobě.
„Viku, já si tě snad ani nezasloužím.“ Hlesla. Neotvíral oči, jen si užíval její lehké květinové vůně. Dýchal zhluboka a pomalu vydechoval. Pak se opatrně dotknul jejich rtů a ona se k němu vášnivě přimáčkla. Líbali se snad hodinu, vždy když Chris začala zrychleně dýchat a tiše sténat, zvolnil tempo a počkal, až se uklidní. Skončili ve vzájemném objetí a Vik ji líbal do vlasů. „Díky.“ Šeptla a on se jen uculil.
„Tak, co chceš dělat dnes? Noc je ještě mladá.“ Posunul si ji tak, aby jí viděl do tváře.
„Nevím, asi bychom měli jít nacvičit sebeovládání, ne. Abych neudělala nějakou hloupost. Krev se strašně špatně odstraňuje, přeci si nezničím svatební šaty.“
„Neblázni, ovládáš se skvěle. Přímo neuvěřitelně, na to jak si mladá. Což mi připomíná, donesl jsem ti něco k jídlu. Tady na lov nemůžeme, v poušti na jelena nenarazíš.“ Vstal a v mžiku se vrátil se sklenicí krve.
„Hm a ani medvědů tu moc nemají, co?“ Zasmála se a posadila se na posteli. „Co je to?“
Přičichla a mírně nakrčila nos.
„Asi kráva. Musíš to vydržet, nic jiného tu asi neseženeme. Pořádně se najez, půjdeme ven, ukážu ti okolí.“ Zmizel v koupelně.
Chris chvíli zírala na sklenici plnou karmínově rudé lepkavé tekutiny, a pak zadržela dech a naráz ji vypila. Nebylo to až tak hrozné, jak předpokládala, dalo se to vydržet.
Pak vstala a přešla ke kufru, napadlo jí, že by si ho mohla vybalit a tak věci nanosila do skříně a pečlivě je pověsila na ramínka, to samé udělala i s jeho kufry, a pak už prázdná zavazadla hodila na dno šatny.
Viktor vyšel z koupelny a zamířil rovnou ke skříni. Asi slyšel co tu Chris vyvádí, i přes hluk sprchy, kterou si dopřával.
„A kam půjdeme? Co si mám vzít na sebe?“ Vyzvídala.
„Co takhle jedny z těch překrásných šatů, co sis přivezla.“ Mrknul na ni a dál se přehraboval ve své půlce skříně.
Vytáhla jedny tmavě modré na zavázaní za krkem. Byly do půl lýtek s mírně rozšířenou sukní. Rychle se oblékla a nazula si ještě stříbrné páskové sandálky. „Hned jsem tu.“ Zmizela a nechala Vika v ložnici samotného. Přeběhla předpokoj a ťukla na Lucy. „Smím dál?“
„Jo, honem, nemáme moc času, už tu na tebe čekám.“ Stála u malé toaletky a v ruce už držela štětec na pudr. Okamžitě posadila Chris na malou židličku a začala kolem ní tančit, pak se pustila do vlasů, ale jen ji učesala a lehce zvlnila konečky. Pak jí na krk pověsila překrásný, dlouhý stříbrný náhrdelník perfektně ladící k jejím střevíčkům.
„Můžeš.“ Šeptla. „Hezky se bavte a nevracejte se před ránem.“
Chris ji pevně objala a letmo ji políbila na tvář. „Díky Lu, bez tebe bych byla ztracená.“
Viktor už na ni čekal v předpokoji s rukou položenou na klice dveří, když ji uviděl, pohled mu zněžněl a on se usmál. Došla až k němu a on ji objal kolem pasu. „Jsi krásná.“
„Díky.“ Odpověděla, když procházela dveřmi.
Šli zase dlouhou chodbou směrem k výtahům. Chris byla trochu nervózní a tak silně svírala jeho ruku ve své.
Dveře se s cinknutím sami otevřely a ona z hrůzou zjistila, že tam zase stojí ten samý mladík jako je vezl nahoru. Přestala dýchat a nastoupila. Vik ji pevně držel a z jeho výrazu se nedalo vůbec říct, co si myslí. Prostě jenom stál a beze slova sledoval velkou ručičku ukazující patra.
Chris se ani nepohnula, i když si byla vědoma mladíkova pohledu, a pak zvedla pomalu oči a on rychle ucukl. Konečně dojeli do přízemí a vešli do haly. Bylo tu rušno, prošli kolem recepce a zamířili ven. Všichni na ně obdivně zírali a tak Vik přidal do kroku, aby už byli pryč. Prošli velikými prosklenými dveřmi a Chris se konečně trochu ulevilo.
„Přejete si auto, pane?“ Zeptal se muž v uniformě s malým čepečkem na hlavě.
„Ne, děkuji, projdeme se.“ Odpověděl zdvořile Viktor a vedl Chris po schodech dolů na chodník.
„Dýchej.“ Upozornil ji a něžně ji vzal kolem pasu. Malinko ochutnala vzduch, vše bylo v pořádku, sice cítila naprosto každého člověka, který ji míjel, ale dalo se to vydržet.
„Dala by sis něco? Kávu, víno, vodku?“ Pobaveně na ni mrknul.
„Nech toho, Viku.“ Šťouchla do něho loktem. „Čeho?“ Zasmál se. „Jen se ptám, jestli nemáš na něco chuť.“
„No, posledně, když jsem si dala vodku, nedopadlo to moc dobře. Alkohol mi asi moc nesvědčí.“ Pokrčila mírně rameny.
O krok ji předešel a stoupl si k ní čelem. „To nebylo alkoholem, jen si příště musíš dávat pozor na to s kým piješ. A popravdě, není nic lepšího než sklenka opravdu dobrého červeného vína u plápolajícího krbu.“
„Hm, tak to si dám líbit. Už se nemůžu dočkat.“ Vzdychla.
„To bych tě měl ještě naučit francouzsky, když jsi takový fanda Kanady.“
„To bude práce. Na jazyky nemám hlavu a už mě chceš přeci učit latinu.“ Zasmála se a stoupla si na špičky, aby ho mohla políbit.
„Jsem teď tak šťastný, ani nevíš.“ Chytil ji oběma rukama v pase a rychle se s ní párkrát zatočil. Lidé okolo na ně zírali, jako by se jednalo o známý herecký pár, ale jim to nevadilo.
Chris si pomalu začala zvykat na to, že jí okolí věnuje tolik pozornosti a popravdě se stejně plně soustředila jenom na Viktora, který ji teď vedl za ruku.
„Tak zítra už budeš oficiálně jenom moje.“ Obličej se mu rozzářil a on ji políbil do vlasů.
„To už přeci jsem. Jsem dlouho jenom tvoje.“ Stiskla pevněji jeho propletené prsty.
„Chceš si jít zahrát.“ Vyhrkl najednou. „Jsme v Las Vegas a ani jsme ještě nehráli.“
„Neumím to, ale jestli chceš, půjdu s tebou. Můžu ti držet palce.“ Trhla rameny a jemu se v očích zajiskřilo.
Rozhlédl se kolem, aby zjistil, kde vlastně jsou. Nedával pozor na cestu, vnímal jenom Chris po své boku.
„Tak pojď.“ Chytil ji prudce za ruku a táhl ji přes malou pěší zónu osázenou krásně vzrostlými stromy a překrásnými květinami všech velikostí, barev a vůní.
Na druhé straně stanuli u domu, který by se hodil spíš do Itálie než sem. Viktor pokynul směrem dovnitř a opět ji objal kolem pasu. Vystoupili po širokých mramorových schodech a vešli do ohromné haly podobné té v jejich hotelu.
„Počkej tady a ani se nehni.“ Sykl a zmizel někde v davu. Chris znejistěla a vyděšeně se rozhlížela kolem. To jí snad dělá naschvál. Všude kolem byly stovky lidí rozličné barvy pleti a všichni nádherně voněli. Chris přestala dýchat a dle Vikovy rady myslela na jejich rodiny. Na jejich děti, rodiče, přátele. Rozebrala rodokmen každého z nich snad do desátého kolene než se Vik konečně vrátil.
„Promiň, trochu jsem se zdržel.“ V ruce držel úzkou, asi dvacet centimetrů dlouhou krabičku s žetony.
Vedl ji halou k ohromnému průchodu. Když došli na konec, stanuli pár schodů nad velikým tmavým hráčským doupětem. Bylo tu vše, jak to Chris znala z filmů. Několik stolů s kartami, taky dvě rulety a dva stoly s kostkami.
„Nejsou tu takové ty automaty.“ Konstatovala a dál přejížděla místnost očima.
„Ale Chris, tohle je prvotřídní casino, tady se hraje o skutečné peníze, ne o drobné z automatů. Právě teď se na nás dívá nejmíň deset kamer a kluci z bezpečnostního nás prověřují, jestli nemáme nějaký záznam. Doufám, že jsi čistá.“ Houkl a mrknul na ni.
„A kdyby ne?“ Zeptala se jen ze zvědavosti. „Tak nás okamžitě vyvedou.“ Odpověděl.
„Tak pojď, musíš mi to všechno ukázat.“ Vzala ho za ruku a začala scházet dolů do herny.
Karetní hry opravdu neznala a tak jen koukala a poslouchala. Všechny ty výrazy jí přišly neznámé a tak se většinou dívala jen na Vika. Nasadil pokrový obličej a nedal na sobě znát žádné emoce. A těch určitě bylo. Vyhrával a vyhrával, ale nehnul ani brvou. Po pár minutách a další výhře, vzal kupičku právě nabytých žetonů a položil je Chris s úsměvem do dlaně.
„Tady tě to asi nebaví, co? Běž zkusit kostky nebo ruletu. Tam je to víc o štěstí. Až tady skončím, najdu si tě.“
Nejdřív jenom vyvalila oči, ale pak kývla a otočila se čelem k dalším stolům. Snažila se dýchat mělce a když jí některá vůně ohromila, přestala úplně. Nejdřív jen pozorovala ostatní hráče a zkoumala o co ve hře jde. Nikdo nic nenamítal, vzhledem k tomu, že v ruce třímala kupóny, tak za dvacet tisíc dolarů. Což samozřejmě vůbec nevěděla.
Nakonec skončila u stolu s Black Jackem. Jehož pravidla pochopila nejlíp. Krupiér byl mladý, asi pětadvacetiletý muž a zdálo se jí, že se s ní snaží flirtovat. Usmíval se na ni a několikrát se jí snažil letmo dotknout. Nebylo jí to moc příjemné, nepřipadalo jí to jako profesionální jednání.
Ale snažila se být milá a užít si to. Nejdřív se jí zeptal, jestli už to někdy hrála a když zavrtěla hlavou, vysvětlil jí pravidla. Bylo to jednoduché. Do jednadvaceti počítat zvládla a tak se pustila do hry. Vždycky musela posoudit, jestli po dvou rozdaných kartách, chce ještě jednu nebo ne. Pokud byla ona blíže k jednadvaceti vyhrála, pokud krupiér, prohrála. Nesměla však tuto hranici překročit, protože to prohrála automaticky.
Přišla servírka a zeptala se, jestli si dá něco k pití. Přejela očima po herně, ale Vika nezahlédla. Tak pokrčila rameny a objednala si vodku s tonikem. Když jí servírka donesla pití, Chris jí místo peněz, které u sebe stejně neměla, podala jeden ze žetonů. Servírka poděkovala a odešla.
Chris hrála ještě asi tak hodinu a docela se jí vedlo. Odcházela se stejným počtem žetonů, dokonce měla dva navíc. V jedné ruce svírala skleničku a v druhé svou výhru a očima zmateně přejížděla stůl po stole. Viktor nikde, začínala mít nepříjemný pocit kolem žaludku, ale rozhodla se nepanikařit. Vzhledem k tomu, že místnost byla opravdu spoře osvětlena, bylo možné, že si ho nevšimla.
Někdo ji pevně zezadu objal kolem pasu a něžně ji políbil na krk. Chris se zachvěla a pomalu se otočila. Byl jenom v košili, sako měl hozené přes ruku. Několik knoflíčků u krku měl decentně rozepnutých a odhaloval tak maličko svoji vypracovanou hruď. Nádherně se na ni usmíval a v ruce taky držel krabičku se svojí výhrou.
„Už chceš jít?“ Zeptal se a pousmál se víc, když přikývla. „Jak se ti to líbilo?“
Pokrčila rameny a podala mu své žetony. „Šlo to, naučila jsem se Black Jack.“
„Hm a vydělala sis na menší sportovní auto.“ Přejel znalecky žetony očima.
„Cože, opravdu? No, teda.“ Šli směrem k východu, ale než dorazili do haly, zastoupila jim cestu ochranka. Dva velcí mohutní muži v dokonale padnoucích oblecích a malým sluchátkem zastrčeným v uchu.
„Pane, majitel by se s vámi velmi rád osobně setkal.“ Řekl jeden z nich a přikývl. Chris se zděšeně podívala na naprosto klidného Viktora a ten jen zamítavě zavrtěl hlavou a klidným hlasem odpověděl. „Majitele neznám a já i se svou snoubenkou jsme na odchodu. Přejete si ještě něco, pánové.“
Muži strnuli a bylo vidět, že poslouchají. Pak jeden z nich natáhl ruku ke Chris a chytil ji jemně za paži.
Viktor okamžitě zareagoval a udělal krok vpřed. Upřeně a zlostně se na něho podíval a nebezpečně zavrčel, až se muž lekl a svoji ruku stáhl. „Pane, není to prosba, máme vás odvést třeba násilím, ale není snad potřeba dělat rozruch.“
Vik letmo zkontroloval Chris, jak se drží a pak si ji přitiskl pevně k boku. „Jen klid, jenom nedorozumění.“ Zašeptal jí do vlasů a následoval jednoho z mužů přes halu. Druhý šel za nimi, jako by se nic nedělo.
Přešli až na konec k nenápadným dveřím, na kterých bylo napsáno pouze pro zaměstnance. Ozvalo se zabručení, hned jak první z nich sáhl po klice. Dveře se otevřeli a muž jim je podržel. Vešli do holé, bíle vymalované chodby. Zářivky nepříjemně blikaly a vydávaly divně chrčivý zvuk. Chris se přimáčkla k Viktorovi ještě víc, ale on se zdál naprosto klidný. Možná se tak jenom snažil vypadat kvůli ní.
Došli až na konec a muž zaklepal na poslední dveře vpravo. „Dále,“ozvalo se tiše a muž pouze otevřel a zůstal stát na chodbě. Viktor šel první a za ním Chris. Ocitli se ve velké kanceláři a Chris musela dvakrát mrknout, aby se její oči přizpůsobily té náhlé tmě.
„Viktore, jsem rád, že tě opět vidím.“ Ozvalo se zpoza stolu. Za ním seděl muž, tak ve Viktorově věku. Měl překrásné, dlouhé blond vlasy stažené dozadu do ohonu. Byl o kousek menší než Viktor a jeho postava se zdála být celkově drobnější. Měl dokonale souměrný, křídově bílý obličej s ostrými rysy a vystouplými lícními kostmi. Jeho nos byl rovný a tak akorát pasoval ke zbytku obličeje. Měl veliké černé oči, které se do té tváře vůbec nehodily, ale i tak měl neodolatelné kouzlo.
„Jamesi.“ Řekl Vik a bylo vidět, jak se mu ulevilo. Pustil Chris a udělal několik kroků kupředu, aby Jamese objal.
„Kolik je to už let, co jsme se neviděli, milý příteli?“ Zazpíval James a zkoumavě pohlédl na Chris.
„Třicet, čtyřicet? Čemu vděčíme za tvou návštěvu. Ty se přeci ze svého sídla zásadně nevzdaluješ. Ne, že by mě netěšilo, že tě zase vidím.“ Pořád hypnotizoval Chris a ta už nevěděla kam s očima. Vrhla nešťastný pohled na Viktora a ten se vrátil k ní.
„Jamesi, tohle je důvod mého výletu. Má snoubenka Chris.“ Objal velmi hrdě Chris kolem pasu.
„No teda, Viktore, ty a snoubenka? O tobě se vždycky říkalo, že tě žádná neuloví. Hm, jak vidím, jedné se to přeci jen podařilo.“
Musela se usmát nad volbou jeho slov, kdyby jen James věděl, jak byl s tím lovením blízko pravdě.
„Zdržíš se tu, Viktore, mohli bychom někdy zajít na skleničku.“ James stále nespouštěl oči z Chris a ta si pomalu začala zvykat na pohled jeho černých uhrančivých očí.
„Myslím, že to nestihneme, již brzy máme naplánováno odsud odjet, zastavili jsme se tu opravdu jen na chviličku. Lu si chtěla zahrát.“
„Lucy?“ Vydechl James a Chris hned poznala, kdo byl jedním z jejích partnerů za těch sto sedm let.
„Vyřiď jí, prosím, že bych ji opravdu velmi rád opět viděl. Doufám, že se za ta léta nezměnila.“
„Ne, myslím, že zůstala naprosto stejná.“ Konstatoval Viktor a podíval se tvrdě na Jamese.
„No tedy, jsem rád, že jsem tě opět viděl, drahý příteli. Budu rád, když mě opět někdy navštívíte. Ty, i tvá kouzelná partnerka.“ Podal Viktorovi ruku a pak se vrátil opět do tmy za svůj stůl.
Viktor stiskl Chris a otočil se k odchodu. Zmáčkl kliku a vystrčil ji opět do nepříjemného blikajícího světla zářivek. Onen muž, který je sem doprovázel, na ně bez hnutí čekal přede dveřmi. Hned jak vyšli, vedl je opět chodbou ven.
Když spočinuli ve velké lidmi přeplněné hale, Viktor si očividně oddechl. „Fajn, myslím, že na jednu noc bylo zážitků až dost, jdeme domů.“ Chytil ji pevně za ruku a aniž by se obtěžoval s rozměněním žetonů za peníze, táhl Chris přes alej a zvolnil až na jejím konci.
„A to jsem nechtěl, aby o nás někdo věděl. Sakra, mělo mě to napadnout. Jsem hlupák.“ Nadával a přestal, až když Chris zaprotestovala a zůstala stát na jednom místě. Tím pohybem trhla Vikovou paží a on se konečně zastavil a podíval se na ni.
„Co se to, proboha, zase děje. Celý ten váš svět je opravdu podivný, nevyznám se v tom, proč jsi byl z Jamese tak mimo. Kdo to vůbec je?“
Vrátil se k ní a pustil její ruku, v té druhé stále ještě svíral krabičku s výhrou. „Tak za prvé, je to náš svět. Už by sis měla konečně zvyknout na to, že jsi stejná jako my. Ať chceš nebo ne, jsi jednou z nás a tohle je už nevratné. Tím, že budeš neustále odmítat podstatu toho kým jsi se nic nezmění. Jen to dělá nešťastnou tebe i nás ostatní.“ Vik zněl neuvěřitelně tvrdě a odtažitě.
Chris nevěděla, co se zase stalo, takhle se k ní snad ještě nikdy nechoval, bylo to jako by nechtěně píchla do vosího hnízda.
Ustoupila o krok dozadu a tak se vymanila z jeho sevření. Stáli teď od sebe tak pět stop daleko a hleděli si upřeně do očí. Chris si zamyšleně kousala spodní ret a Viktor stál nahrbeně a očima metal blesky.
Další události se seběhly neuvěřitelně rychle. Chris ani nepřemýšlela nad tím, co dělá, jenom prostě chtěla být sama, daleko od tohohle tvrdého, bezcitného Viktora, kterého neznala. Cítila se uraženě a zklamaně. Nevěděla, proč je útěk její přirozenou obrannou reakcí, ale cítila, že musí pryč. Otočila se od něho a ještě, než byla dostatečně daleko, slyšela, jak šeptl její jméno.
Zůstal tam stát, uprostřed té zelené krásy a byl jako omráčený, probůh, co to zase udělal. Zase jí ublížil, zase ji odehnal. Chtěl běžet za ní a omluvit se. Chtěl ji sevřít v náručí a políbit, ale zůstal stát a nezmohl se na nic, jen za ní tiše zírat, jak ladně mizí v davu.
„Chris.“ Šeptl, ale byla už moc daleko na to, aby to slyšela.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one