Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

Viktor 21. část - konec

Snažila se soustředit na vyrovnaný rytmus Parkerova srdce. Věděla, že to pomáhá.
„Co s ní sakra je? Vždyť je upír. Proč tolik krvácí?“ Parker se snažil nést ji co nejopatrněji, ale spěchali.
„Je oslabená, ono se to zatáhne, hned jak se napije, bude jí líp.“ Viktor zněl slabě, jako by z velké dálky.
„Musíme okamžitě sehnat krev.“ Lucy byla vyděšená.
Podle pronikavé vůně olejů a benzínu poznala, že jsou zpět v garáži. Vik si sedl na zadní sedadlo a natáhl k ní ruce. Parker mu ji opatrně přendal na klín a zabouchl za nimi. Lu si vlezla na sedadlo naproti nim a Parker usedl za volant.
„Fajn, takže teď se ještě dostat bezpečně odsud.“
Chris se okamžitě schoulila, když pocítila jeho svalnaté tělo pod svým. Bylo jí dobře, jen cítila, že s každou kapkou krve odchází z jejího těla i síla.
„Jen zůstaň se mnou, malá. Vydrž to.“ Cítila jeho sladký dech na své kůži, jak jí potichu šeptal do vlasů.
Limuzína vyjela z garáže a zamířila k bráně. Parker se ani nesnažil hrát svou roli. Prostě jenom dupnul na plyn a modlil se, aby auto bylo natolik robustní, aby projelo skrz. Čtyři muži stáli u brány a snažili se je zastavit.
„Držte se, bude to rána.“ Upozornil je vzadu a když se ozvala střelba, přikrčil se za volantem. Kulky narážely do kapoty auta ze zvláštně dunivým a zvonivým zvukem.
Viktor sevřel Chris v náručí pevněji až sykla bolestí. „Promiň malá, to jsem nechtěl.“ Omluvil se skoro neslyšně.
Lucy se zapřela rukama o sedačky a její výraz byl vystrašený.
Předek auta nejprve nabral v plné rychlosti dva muže a pak prorazil bránu. S děsným zakvílením pneumatik vjeli na silnici a za sebou nechali dvě těla, ležící na asfaltu.
„Jak jste na tom vzadu?“ Zeptal se Parker a otočil se.
„My jsme v pohodě.“ Pískla Lucy a přelezla si na sedadlo spolujezdce.
„Vezmi to, prosím, okamžitě k jatkám. Musím obstarat Chris nějakou krev, hodně krve.“ Lu se neposedně zavrtěla.
„Viku.“ Ozvalo se slabě.
„Jsem tu.“ Houkl Viktor.
„Parker.“ Otočila Chris hlavu směrem k němu. Pocítila tu úžasnou vůni jeho krve. Okamžitě jí ústa zalily sliny.
„Nebude to zlé. Nekrvácí moc.“ Sklonil se nad ní Viktor a přejel jí rty po čele.
Konečně zastavili.
„A teď mi ukaž, kam tě zasáhli.“ Otočila se na Parkera Lucy.
„Cože?“ Mrknul na ni nechápavě.
„Parkere, jsi v autě se třemi upíry. Opravdu není rozumné mlčky krvácet.“
Zadíval se na ní trochu nedůvěřivě a pak si s mírným syknutím nadzdvihl tričko. Lu se k němu naklonila a zkoumala ránu.
„Kulka prošla skrz, musím to něčím ovázat.“ Jemně přitiskla prsty poblíž rány a dotkla se tak jeho horké snědé kůže.
Parker se zachvěl, její ruce byly studené jako led. Střelil po ní pohledem a ona se narovnala a podívala se mu hluboko do očí.
„Ehm, ehm.“ Připomněl Vik taktně, že nejsou v autě sami.
„Lu, prosím, tu krev.“ Sehnul hlavu a podíval se na Chris, měla zavřené oči a choulila se k němu.
„Jasně, už jdu. Přitlač si na tu ránu ruku, seženu něco na ovázání.“ Lu se na Parkera usmála a vystoupila.
Chvíli bylo úplné ticho. Parker jen němě zíral před sebe a držel se za bok. Chris nedýchala, aby zbytečně nemusela odolávat jeho lákavé vůni a Vik se zapřel do sedadla a zavřel oči, aby si odpočinul.
„Jsem tu.“ Vypískla Lu, až sebou Chris trhla.
„Mám ji.“ Podávala jim dvě láhve naplněné červenou lepkavou tekutinou.
„Postarej se o něj.“ Kývl Vik hlavou směrem k Parkerovi a zavřel clonu mezi nimi.
„Tak pojď malá, musíš se napít.“ Podepřel jí hlavu a přiložil jí hrdlo láhve k ústům. Chris nasála mírně hořkou vůni zvířecí krve a lehce nakrčila nos.
„No, ještě tu máme Parkera, ale myslím, že to by ti Lu asi nedovolila.“
Chris se usmála a pokorně se napila. Cítila, jak se jí vrací síla. Z druhé lahve vypila jen trošku a zbytek dopil Vik.
Chvíli ji nechal a pak oddělal ručník nasáklý krví z jejího břicha. Rána už nekrvácela a jevila známky hojení.
Clona mezi nimi sjela a objevila se střapatá, černá hlava Lucy. „My jsme hotovi. Můžeme jet, ale asi budu radši řídit já. Tady máš, zalep jí to.“ Podávala Viktorovi dva čtverečky rychloobvazu.
„Kam teď?“ Mrkla významně na Vika.
„Pro naše auto a rychle pryč. Myslím, že až členové místního kovenu zjistí, co se tam stalo, půjdou po nás.“
„Ne, ještě se musíme vrátit pro naše věci.“ Zaprotestovala Chris a zkoumala svoje zakrvácené tričko.
„Čert vem věci, koupím ti jiné.“ Usmál se Vik a pohladil ji opatrně po spánku.
„Ne, jsou tam tvoje kresby.“ Zvedla k němu své velké modré oči.
„Tys je viděla?“ Zarazil se Vik.
„Jsou nádherné, nechci je tam nechat.“
„Zběhnu pro ně. Hned budu zpátky.“ Lu se usmála a nastartovala. Do letištního parkoviště dojeli za pětačtyřicet minut.
Lu se okamžitě ztratila a než se Chris vůbec vzpamatovala, byla zpět i s Vikovým skicákem a jeho černým mobilem.
Jejich zavazadla držela v jedné ruce, vypadalo to děsivě. Taková malá a hubená táhnoucí obrovský kufr a ještě tašku.
„Tak co teď? Určitě byste se měli převléknout.“ Sjela Chris pohledem. „A pak?“
„A pak odsud co nejrychleji pryč, nebudeme čekat na letadlo, prostě pojedeme autem. Kamkoliv.“ Vik si vzal od Lu čistou košili a oblékl si ji.
Ještě mu podala navlhčený ručník, aby si omyl obličej.
Parker vylezl z auta a držíc se za bok se opatrně narovnal. Viděl, že tohle už není o něm a tak se chtěl rychle vypařit, ale po pár krocích ucítil na rameni drobné chladné dlaně Lucy.
„A kam jdeš ty?“ Kouzelně se na něho usmála a padla mu kolem krku. „To si myslíš, že tě jen tak pustím? Bez rozloučení?“
Parker ji objal a přitiskl se k ní. „Jsi moc fajn, Lu. Bude se mi po tobě stýskat.“
„Tak pojeď s námi, všichni si budou myslet, že jsi mrtvý. V Kanadě je opravdu hezky, můžeš chodit s Vikem na ryby…“ Parker se jenom usmál a pohladil ji po tváři.
„Víš, že to nejde Lucy. Mám tu své povinnosti a myslím, že bych k vám moc nezapadl.“
Chris se převlékla a pak se opřela o kapotu jejich vozu. „Viku, myslíš, že je to bezpečné, když Lu, no však víš.“
„Loví lidi?“ Dokončil za ní Viktor větu. „Myslím, že už dlouho nebyla na lovu, vlastně celou tu dobu co jsme tady, pije to samé jako ty.“
Chris se na něho nechápavě podívala.
„A myslím, že nikdy nezabíjí muže, se kterými spí. Jen klid, je dobře vychovaná.“ Objal Chris pobaveně kolem ramen.
„Jak je ti?“ Zeptal se potichu.
Začala se smát a položila hlavu na jeho hrudník.
„Co?“ Zeptal se zmateně.
„Nepřijde ti, že se na tohle ptáš až moc často?“ Zavrtěla hlavou a pak se o něho zapřela čelem.
„Jsme samý malér, viď? Někdy se mi zdá, že se z toho snad ani nevyhrabeme.“ Vik ji objal kolem pasu a přitiskl si ji k sobě.
„Lucy, musíme už jet.“ Křikl a pomohl Chris do auta. Celkem ochotně si vlezla na zadní sedadlo a lehla si napříč pohodlně polstrované sedačky.
Lucy se od Parkera odtáhla a když si všiml, že se její oči lesknou slzami, vzal její obličej opatrně do dlaní a pomalu přitisknul svoje rty na její. Ten pocit už znal, ale tohle bylo jiné. Chris se bránila, ale Lucy spolupracovala. Objala ho znova kolem krku a vášnivě se na něho přimáčkla. Pak se rychle odtáhla a když jí první slza stekla po tváři, otočila se a utíkala k vozu.
Sedla si na sedadlo spolujezdce a mlčky sklonila hlavu. Viktor natáhl ruku a jemně ji pohladil po stehně. „To bude zase dobré, uvidíš.“
„Když já ho asi miluju.“ Vzlykla Lu a hřbetem dlaně si otřela uslzené oči.
Chris se ohlédla zadním oknem na Parkera, stál tam jako hromádka neštěstí a dlaní si pořád tiskl bok.
Vzpomněla si na to, jak jí nabízel společnou budoucnost, jak říkal, že ho ta práce už nebaví. Nechápala, proč tohle dělá, proč nejede s nimi. Viktor nastartoval motor a ten tichý šeptavý zvuk způsobil, že sebou Parker trhnul. Otočil se směrem od nich a udělal několik malých váhavých kroků.
Lu plakala a ramena jí cukala od hlasitých vzlyků. Vik zařadil kvalt a pomalu se rozjel.
Chris sklopila oči, bylo jí líto, že bude Lucy nešťastná, když konečně našla chlapa, kterého milovala.
Naposledy se po něm ohlédla a pak jí dušička šťastně poskočila. „Viku, počkej.“ Křikla.
Parker kulhavě běžel za nimi a mával paží, kterou neměl přitisknutou na ráně.
Vik zastavil a Lu vystoupila a upíří rychlostí běžela zpět. Ve zlomku vteřiny už Parkera objímala.
I on měl v očích slzy. „Pojedu s tebou, ty ještěrko, kam jen budeš chtít. Nenechám tě jen tak zmizet z mého života. Zamiloval jsem se do tebe, Lucy.“
Skočila na něj a nohama objala jeho boky. Sice ho to zabolelo, vzhledem ke střelné ráně, která začala znovu krvácet, ale i tak ji chytil za zadeček a párkrát se s ní otočil dokola.
Vik s lehkým úsměvem na tváři zařadil zpátečku a couvnul až k nim. Chris si přelezla na přední sedadlo a oni dva si sedli dozadu.
„Tak můžeme?“ Zeptal se Viktor a ohlédl se po Lucy. Ta se teď mačkala na Parkera a oči jí svítily štěstím.
„Vezmi to někde kolem lékárny. Myslím, že ta rána bude potřebovat pořádně ošetřit a zašít.“ Šeptla s úsměvem Chris a radši se ani nepodívala, co se děje vzadu.
Docela se po cestě pobavili. Vik to vzal rovnou do LA, odkud se dalo letět přímo do Kanady. Parker klel jako čert, když mu na jedné opuštěné benzínce blízko dálnice, uprostřed Mojavské rezervace, Lu šila ránu. Nakonec se to podařilo, ale Chris byla udivená jeho nekonečnou zásobou sprostých slov.

Bylo těsně před polednem, když vjížděli do LA.
„Fajn, takže pokus číslo dvě. Seženu malé soukromé letadlo. Nehodlám už čekat na komerční let. Klidně ho koupím, když to jinak nepůjde, ale slibuji, že hned po setmění vyrazíme.“ Zaparkoval opět v podzemních garážích u letiště.
„Půjdu s tebou.“ Řekla Chris rozhodně a hrnula se z auta.
„Nikam nejdu, neboj. Zařídím to po telefonu. Přeci tě nenechám po tom všem samotnou.“ Nahnul se k ní a něžně ji políbil. „Pojď, musíš si odpočinout a taky si dát sprchu.“
Pokoje zařídila Lucy. Všichni tři čekali dole až Lu Vika prozvonila, pak jeli výtahem rovnou nahoru.
Parker zapadl s Lucy do jejich pokoje a Viktor byl opravdu rád, že je až na druhém konci chodby. Nechtěl slyšet, co se tam bude dít a to ani v náznacích.
Otevřel dveře a vstrčil Chris dovnitř. Kufr položil na zem u komody, zavřel oči a zaklonil hlavu.
Chris ho okamžitě zezadu objala a přitiskla se k němu. S úsměvem ji chytil a přitáhl si ji do náručí.
„Jsi blázen, mohlo se ti něco stát. Neměla jsi tam pro mě chodit.“ Políbil ji do vlasů a hlasitě vzdychl. „Na druhou stranu mě drásala myšlenka, že už tě nikdy neobejmu. Při životě mě vlastně držela jen vzpomínka na tebe.“
„Viku.“ Vzdychla a přitiskla se k němu blíž.
Rozhlédl se po pokoji a pak se podíval na ni. „Určitě tu mají velikou vanu. Co takhle společná koupel?“
Chris se rozzářila.
„Běž pustit vodu.“ Vzdychl a nosem jí přejel po lícní kosti.
Chris ho rychle pustila a nahlédla do koupelny. Měl pravdu, krásná do hnědé laděná koupelna vypadala čistě a přepychově. Uprostřed místnosti byla zapuštěná velká vana. Okamžitě přejela místnost očima a našla malé lahvičky hotelových šampónů. Vzala pěnu do koupele s vůní levandule.
Pustila na plno vařící vodu a shodila ze sebe oblečení. Byla ještě špinavá od zaschlé krve, odlepila si čtvereček rychloobvazu z břicha a zkontrolovala ránu. Kůže už se hojila a po krvácení nebylo ani stopy. Sedla si na okraj vany a spustila do ní nohy, pak se usmála a vklouzla do vody. Ponořila se úplně a pak si uhladila mokré vlasy dozadu. Zavřela oči a opřela se.
Cítila, že hladina stoupla, když do vany vstoupil i on. Zavřel vodu a úlevně vzdychnul.
Usmála se a otevřela oči. Seděl na jednom z vyvýšených sedátek trojúhelníkové vany a měl svěšenou hlavu. Dlaně spojené a prsty navzájem propletené. Vzala lufu a vybalila ji ze šustivého obalu. Vyhoupla se na kolena a klekla si před něj. Namočila houbu a přejela mu zlehka po ramenou. Voda se ve slabých pramíncích roztekla po jeho ušpiněných zádech. Usmál se a vzhlédl k ní. Druhou rukou přejížděla po jeho hrudi a špičkami prstů objížděla zlehka a opatrně velké, hojící se jizvy.
„Bylo to hodně zlé?“
„Zažil jsem i horší věci. Fyzická bolest se dá vydržet.“
Podíval se jí do očí a rukou prohrábl její světlé vlasy. Jeho oříškově hnědé oči těkaly po jejím obličeji a pak se k ní sklonil a pomalu ji políbil. Jeho rty jemně, ale o to naléhavěji prozkoumávali každou křivku její šíje a ramen.
Podepřel ji v kříži a mezi lopatkami a sehnul se k jejím ňadrům. Objala ho a propletla své prsty jeho vlasy.
Když začala tiše sténat jeho jméno, vrátil se nahoru k jejím ústům a ona ho stáhla sebou do vody.
Cítila, že odhodil veškeré zásady o rychlovkách a hotelových pokojích. Prostě ji potřeboval. Potřeboval cítit její tělo. Potřeboval cítit ji.
Překulil se pod ní a vyhoupl si její drobné tělo na klín. Sedla si na něho obkročmo a sehnula se k jeho tváři, aby ho mohla dál líbat. Napůl se posadil a pevně chytil oběma rukama její boky. Přirazil si ji tvrdě až Chris tlumeně vykřikla a zaryla nehty do jeho hrudníku. Ani si neuvědomila jakou bolest mu tím působí. Jedna z ještě nezhojených jizev povolila a voda ve vaně se zbarvila mírně do purpůrové.
Vik sykl bolestí, ale nenechal se tím rozhodit. V její přítomnosti se pocit bolesti pozvolna měnil v ještě větší rozkoš.
Chris se vzpamatovala ihned, jak ucítila Vikovu krev. Chytila ho za ramena a chtěla vstát, ale on ji nenechal.
„Ne.“ Zavrčel naléhavě a chytil ji pevně za zadeček.
„Ale Viku, krvácíš.“ Šeptla vzrušeně.
„Ne.“ Zopakoval, když se pokusila opět vymanit z jeho sevření.
Zasténala hlasitěji, protože jeho pohyby a tempo nabíraly na důrazu. Posadil se a začal ji opět líbat. Špičkou jazyka se dobýval divoce do jejích úst a prsty zezadu pevně svíral její ramena. Položila ruce na jeho pokrčená kolena a propnula se. Jednou rukou jí hladil ňadra a šíji a druhou si ji divoce přirážel.
Zeširoka otevřela oči, když ucítila jak jeho ostré zuby projely jemnou pokožkou jejího ňadra, těsně nad bradavkou.
Chris zalapala po dechu a přitiskla se k němu víc. Nebyl v tom ani náznak něhy, bylo to plně jen o divokosti a nespoutané vášni.
Zasekla se pohledem hluboko v jeho žlutých očích. Přejížděl jí jazykem po krku a svými ostrými zuby ji jemně dráždil.
Chris vykřikla tak, že ji muselo slyšet půl LA. Takový nával extáze v životě nezažila, bylo to nepopsatelné. Do očí se jí vlily samovolně slzy a putovaly jí dolů po tvářích.
Viktor vyvrcholil společně s ní a chvilku mu trvalo než se uklidnil natolik, aby se mohl proměnit. Tiskl ji v náručí a hlavu měl zabořenou do jejích vlasů.
„Lásko, ublížil jsem ti? To jsem nechtěl, promiň mi to. Měl jsem se víc ovládat.“ Hladil ji ustrašeně po tvářích a stíral tak slzy, které se bez přestávky řinuly z jejích velkých modrých očí.
Stáhla jeho ruce ze svého obličeje a položila si hlavu na jeho rameno. Hladil ji něžně po zádech.
„Neublížil si mi, jen, že to bylo …. dokonalé. V životě jsem nezažila nic takového, Viku.“ Políbila ho na krk a odmítala se byť jen pohnout. Bylo jí nádherně. Cítila ho v sobě, blíž už jí být nemohl.
„Pojď si odpočinout, potřebujeme to oba.“ Řekl potichu a vylezl z vany.
Chris přivřela oči a němě zaprotestovala. Svezla se mlčky pod hladinu, tady se zdál svět kolem poklidným a naprosto neškodným místem.
Jeho silné paže prořízly hladinu a on ji naprosto klidně vyzvedl z vany. Zabalil ji do velké huňaté osušky a vzal ji do náručí. Odnesl ji do postele a políbil ji na čelo. „Ještě máme pár hodin, prosím, prospi se.“
„Stejně neusnu, když nebudeš se mnou.“ Unaveně se k němu otočila.
„Zařídím ten odlet a hned se k tobě vrátím.“ Usmál se a pak chvíli pochodoval po pokoji a živě gestikuloval do telefonu. Chris ležela schoulená pod dekou a sledovala ho očima. Poslední jeho slovo bylo díky a on zaklapl mobil a s úsměvem přešel k posteli.
Nadzdvihla deku a o kousíček se posunula. Lehl si vedle ní a ona se schoulila v jeho náručí.
„Je mi s tebou tak krásně.“ Zašeptala a políbila ho na jeho zjizvenou hruď.
„I mně s tebou, lásko.“ Políbil ji do vlhkých vlasů.
Cítila, že teď už bude opravdu všechno v pořádku. Byla s mužem, kterého milovala a celá ta nevýslovně dlouhá a strastiplná cesta, která je sem dovedla, byla jen nepříjemnou a dávno zapomenutou vzpomínkou.
Chris zavřela oči a po spánku jí stekla jedna jediná slza, slza štěstí.
„Miluji tě, Viku.“ Šeptla tiše a schoulená v jeho silném náručí usnula.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one