Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

10. kapitola

Od chvíle, kdy Clara v důsledku svých vidění omdlela, uplynulo již několik dlouhých dnů. Byla již nějakou dobu v bezvědomí. Pravidelně jsem sedávala u její postele a dívala se na to drobné, nehybné tělo. Měla jsem neuvěřitelný pocit beznaděje a úzkosti. Jednou, když jsem opět seděla na kraji postele a poslouchala z všemožných přístrojů, na které byla napojena, jak její srdce pravidelně oznamuje, že stále pracuje, mi někdo položil ruku na rameno. Ani jsem se neotočila.
„Kate, měla by sis jít odpočinout,“ pomalu jsem se otočila a unaveně pokývala hlavou. Brian mi pomohl vstát a doprovodil mě ke dveřím mého pokoje.
„Půjdeš dál?“ zeptala jsem se a dívala se mu při tom zpříma do očí. Od našeho nočního setkání na této chodbě se mezi námi nic nestalo, ale kdykoli jsme byli spolu o samotě, napětí se mezi námi dalo krájet.
„Musím s něčím pomoct Neilovi a Kennethovi, ale pak za tebou přijdu, ano?“ pohladil mě zlehka po tváři a odešel. Dala jsem si dlouhou horkou sprchu a unaveně, jen v ručníku, jsem si lehla na postel.

Vzbudila jsem se a na své tváři jsem cítila lehký dotyk prstů. Zamrkala jsem. Když jsem viděla jeho usměvavou tvář, zavřela jsem znovu oči. Lehla jsem si na jeho hruď a užívala jsem si ten úžasný pocit bezpečí, který mě naplnil, když jsem mu teď byla takhle nablízku.
„Měla bys vstávat, máme hodně práce,“ nechápavě jsem se na něj podívala.
„Philip si s tebou chce promluvit ohledně tvých snů, už na tebe čeká dole v jídelně. Pak si tě vezmu do parády já,“ pobaveně se usmál a zvedl se z postele. Chtěla jsem udělat to samé, ale až teď jsem si všimla, že ležím pod dekou nahá a ručník, který jsem měla původně na sobě, leží na zemi. Šibalsky se usmál a vyklouzl pryč z pokoje.
„Ten bídák,“ zavrčela jsem a šla se obléknout. Příště ho dostanu já, slíbila jsem si a sešla po schodech dolů. Philip mi šel naproti a netrpělivě se ošíval.
„Ahoj, Brian říkal, že se mnou chceš mluvit,“ přikývnul a vyrazil chodbou pryč. Nechápavě jsem se za ním dívala, on jen mávnul rukou, aniž by se na mě otočil.
„No bezva,“ šeptla jsem a vydala se za ním. Vešla jsem do místnosti, která vypadala jako nemocniční pokoj.
„Tohle je moje pracovna. Kate, byl bych rád, kdybych se na tebe mohl víc podívat. Nevím, jestli ti to tady někdo řekl, ale byl jsem původně lékař. Jsme s Brianem kamarádi už od dětství, takže když mi řekl, co se s ním děje, vzal jsem to jako skvělou příležitost dělat něco odlišného,“ usmál se a pokynul mi k posteli.
„Chtěl bych zjistit, co se děje s tvým tělem při těch snech. Napojím ti teď po těle několik čidel, která budou snímat nejrůznější funkce. Taky ti dvě připevním na spánky, abych věděl, co to dělá s tvým mozkem,“ odmlčel se. Začala mě zaplavovat panika.
„Philipe, musím tě zklamat, ty sny přicházejí nečekaně,“ než jsem stačila domluvit a vysvětlit mu tak, že nic z toho nedokážu ovlivnit, přerušil mě a zavrtěl hlavou.
„Právě kvůli tomu to chci zkusit. Myslím si, že se to dá ovlivnit. U Clare to bylo hodně podobné a do určité míry se nám to podařilo ovládnout. Bohužel je z toho vždycky neuvěřitelně vyčerpaná,“ při mluvení mě napojil na senzory a pokojem se rozezvučel podivný „pípaví“ zvuk.
„Vždycky omdlí?“ zeptala jsem se a zmateně se přitom dívala na obrazovky přístrojů. Přikývl a za chvilku pokračoval.
„Většinou je několik dnů v bezvědomí. Je to obraná reakce jejího těla. Nemusíš se bát, dostane se z toho,“ konstatoval s klidným hlasem a přisunul si ke mně židli.
„Tak a teď je to na tobě,“ nechápavě jsem povytáhla obočí.
„Abys mi rozuměla…V průběhu spánku prochází naše tělo několika spánkovými cykly, které se opakují. Každý cyklus má několik fází, přesně řečeno je jich pět, jednou z nich je i tak zvaná REM fáze. Projevuje se například zrychleným dýcháním, uvolněním svalů a nebo taky zvýšenou činností mozku. A právě během této fáze se nám zdají sny. Přesně do této fáze tě musíme dostat a zjistit, co se s tebou děje. Zavři oči,“ řekl. Snažila jsem se uvolnit a po chvilce se mi opravdu podařilo usnout.

S výkřikem jsem se posadila na posteli a vyděšeně těkala mezi tváří Briana a Philipa. Se zděšením jsem si uvědomila, že se nám to skutečně podařilo. Nahlas jsem vydechla a ruku si přitiskla na rychle se zvedající hrudník.
„Uklidni se, už jsi vzhůru,“ mluvil na mě konejšivým hlasem Brian a hladil mě při tom po ruce. Po chvilce jsem zase klidně dýchala a byla tak schopná mluvit.
„Já tohle nedokážu. Hrozně se bojím,“ zavřela jsem znovu oči a viděla tvář toho mladého muže z mého snu. Prudce jsem je otevřela a vystrašeným pohledem se podívala na Briana.
„Znáš tu tvář?“ zeptal se mě a já na oplátku jen zavrtěla smutně hlavou.
„Pojď, promluvíte si o tom spolu později, musíš se rozptýlit,“ podíval se na Philipa, ten mi jen rychle strhl náplasti s čidly. Mlčky mě táhl za ruku chodbou.
„Ukážu ti další skvělou vlastnost, kterou nám naši předkové zanechali. Bude se ti to líbit, uvidíš,“ při těch slovech se zasmál. Protočila jsem oči a přemýšlela jsem, co dalšího mě dneska ještě čeká.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one