Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

Kapitola 29 - Netáhne tady?

Před pokojem vstal z křesla a nechal se odvést sestřičkou až do postele, protože ho pobyt na čerstvém vzduchu unavil. Chtěl ještě něco říct, ale já ho zastavila. Potřeboval se vyspat, ne mluvit. On se zatvářil trošku jako malé dítě, kterému někdo nechce dát autíčko na hraní, ale pak si přitáhl přikrývku až ke krku. Dala jsem mu pusu na čelo a on začal po chvilce spokojeně oddechovat. Doufala jsem, že se venku nenachladil, což by zcela jistě znamenalo ještě delší pobyt v nemocnici. Přeci jen když někdo ztratí tolik krve jako on, tak mu to už něco s imunitou udělá.
Otevřela jsem noviny, které sestra den co den nosívala na pokoje, aby se pacienti nenudili, když jsou sami. Nechala jsem je ležet na nočním stolku a přisedla si kousek blíž. Každému by určitě bylo divné, kdyby se noviny jen tak vznášely nad postelí či nad židlí. Začetla jsem se do černé kroniky a shledala tohle město stejně prohnilé, jako vždy bylo. Vraždy, či úmrtí narkomanů tu byly na denním pořádku. Na druhé straně byly zprávy z politiky. Jak jinak, vše se mělo zdražovat a platy, až na politiky, se měly snížit, aby to přineslo peníze do státní kasy. Nádhera! Nejradši bych někdy zaskočila do sněmovny a trošku jim tam poházela papíry po zemi během jednání. Ale v tomhle státě to bylo marné. S nimi by hnula snad jedině puma hozená na jejich hlavy. Rozčilená jsem dočítala článek a ani si nevšimla, že v pokoji přibyla jedna osoba.
Vytrhl mě až klapot podpatků a já si s nevrlým výrazem na tváři změřila Paige od hlavy až k patě. Litovala jsem teď toho, že mě nemohla vidět, protože jinak by jí nejspíš došlo, že tu nemá co dělat. I když kdo ví, jak moc jí to myslelo. Ať to bylo s její inteligencí jakkoli, měla jsem sto chutí ji na místě zaškrtit za to, že tu už zase strašila. Nenávistně jsem se na ni dívala a vstala z postele. Došla jsem až k ní a šeptala jí do ucha, jak mě štve a jaká je husa. Ona mě ale očividně neslyšela a místo toho si jen odkašlala, aby ho vzbudila. To mě dožralo. On měl spát a ne být vzhůru kvůli nějaké káče, která si usmyslí, že za ním musí dolejzat.
„Ahoj Jerry, říkala jsem si, že se za tebou přijdu podívat a něco ti donesu,“ usmála se na něj a významně se podívala na židli, kam odložila další bonboniéru ve tvaru srdce a květiny.
„Myslel jsem, že jsi pochopila to, co jsem ti minule řekl,“ zaskuhral nespokojeně ještě rozespalý.
„Ale no tak, jenom ti to tu už všechno leze na mozek zlato. Přimluvím se u doktora a vezmu tě na Vánoce k nám, abys nebyl sám,“ řekla přeslazeným hlasem a dala kytku do vázy.
Jeho oči se rozšířily, jak byl v šoku a já se bála, aby z toho nedostal infarkt. Jeho překvapený výraz ale vystřídal výraz, jakoby ho někdo mučil. Tohle už jsem nesnesla. Zuřivě jsem se k ní vrhla a snažila se ji uškrtit. To ho rozesmálo natolik, že se popadl za břicho a málem spadl z postele. Paige na něj jen vyjeveně koukala a já se dál marně snažila ji zabít.
„Cítíš se být v pořádku?“ zeptala se trošku nakvašeně Paige, protože na ni právě ukazoval a málem se dusil smíchy.
Neodpověděl, jenom se dál smál jako blázen a já se nakonec taky rozesmála, když jsem viděla, jak ho to úplně vyřídilo.
„Hele nemáš tady otevřený okno?“ zeptala se a dodala: „Hrozně mi táhne za krk.“
To už se nedalo vydržet a i já jsem se začala svíjet smíchy po podlaze. On jen totálně vysmátý ležel na lůžku a snažil se popadnout dech. Za chvíli se mu to povedlo a i já se uklidnila natolik, abych byla schopná vstát ze země a jít si k němu zase sednout, mezitím co Paige kontrolovala těsnění oken. Chytila jsem ho za ruku a zase se trošku rozesmála, když jsem viděla, jak je ještě stále celý červený. On mi stiskl ruku trošku silněji, abych se mu přestala smát a uklidnila se. Nechtěla jsem ho zlobit zrovna když je tu ona, a tak jsem se vrátila zpátky do klidu a chladila mu rukou rozpálené čelo. Paige mezitím přišla k jeho posteli z druhé strany a než jsem stihla uhnout, položila mu ruku skrz mojí na čelo a nadskočila.
„Bože Jerry, jsi jako mrtvola,“ vyjekla.
„Třeba seš jen ty moc teplá,“ odpověděl nakvašeně a ona se ušklíbla.
„Já věděla, že sem táhne,“ řekla a přikryla ho až ke krku.
„Panebože nech mě bejt,“ vyjel na ni, ale s ní to očividně ani nehnulo.
„Půjdu za doktorem a řeknu mu, že tady máš hroznou zimu a potom se ho zeptám na ty svátky. Snad mi tě dá do domácí péče,“ zamumlala a chystala se odejít.
„Nikam nepudeš!“ zakřičel na ni a silně ji stiskl ruku, až vyjekla.
„Jerry, co blbneš, pusť mě! To bolí,“ kňučela, ale on ji nenechal.
„Teď hezky vypadneš z tohohle pokoje, vezmeš si ty svoje boty pro striptérku a co nejrychlejc opustíš nemocnici! Za žádnym doktorem nepudeš! A svátky si strč někam, mám svoje plány a k tobě bych nešel ani za zlatý prase!“ rozčileně jí sekal každé slovo do tváře, až mu na čele vylezla žíla.
Ještě nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného, skoro mě to až vyděsilo. Konečně jí to ale došlo a ona už podruhé vystřelila z pokoje. Tentokrát brečela. Být to za jiných okolností, možná bych ji i litovala, ale zrovna teď jsem pro ni v sobě neměla kapku lítosti a spíš jí to ještě přála. Přišla jsem k němu a objala ho. Zrychleně dýchal a celý jen hořel. Chladila jsem ho vlastním tělem.
„Já myslel, že mě to zabije,“ zafuněl po chvíli.
„Už je pryč,“ uklidňovala jsem ho a políbila ho na tvář.
Po chvilce, když se jeho srdce už blížilo k normální frekvenci úderů, si mě přitáhl blíž a objal mě. Teď už jsem věděla, že je mu zase dobře. Políbil mě a ještě dlouho objímal, než se ozvalo klepání na futra.
„Kdo to zase...“ vyštěkla jsem naštvaně a otočila se ke dveřím.
On mě ještě stále nepustil a očima sledoval doktora, který se právě sedl na nedalekou židličku, kterou si přitáhl ještě blíže k posteli. Otevřel si složku a něco si přečetl. Zkontroloval jmenovku na posteli a zavrtěl hlavou.
„Dobrý den pane Saldone. Jsem doktor Mason z oddělení psychiatrie ve zdejší nemocnici. Vypadáte rozčileně. Máte křeče?“ představil se a zaměřil se na jeho ruce, které mě objímaly.
„Dobrý den doktore, jen jsem nikoho nečekal, tak jste mě trošku zaskočil. Zrovna jsem se protahoval,“ dodal a vytáhl ruce do dálky.
Seskočila jsem z postele a opřela se o stolek. Naprosto jsem netušila, co přijde, ale tušila jsem, že to pro něj bude náročné, když se bude muset vracet k tomu, co se stalo a zároveň vynechat mnoho detailů a nahradit je lžemi. Ustaraně jsem se na něj podívala a položila mu ruku na rameno pro vyjádření podpory. Doktor se zvedl a přistoupil blíž. Vhledem k jeho prostorově výrazné postavě by pro mě byl nadlidský výkon se mu vyhnout, a tak jsem jím musela proběhnout.
„Fuj, to je zima. Netáhne tady?“ zeptal se doktor a ošíval se.
„Mně to teda nepřijde, ale já jsem tady za toho, co leží v posteli,“ usmál se a snažil se nepropuknout v další záchvat smíchu.
„No, no...“ odkašlal si doktor a pak vytáhl všelijaká světélka, zrcátka a kdovíco ještě a dodal: „Nejdřív vás prohlédnu a potom si musíme promluvit, pane Saldone. Přeci jen pokusil jste se o sebevraždu a jen náhodou jste to přežil, tím pádem vás musím pořádně vyšetřit.“
„Je to vaše práce...“ řekl lhostejně a nechal doktora udělat mu prohlídku.
„No pane Saldone, nic jsem na vás nenašel a veškeré zbylé výsledky byly také v pořádku, až na nějaké staré četné zlomeniny, které už jsou zhojené. Radši ani nechci vědět, jak jste k nim přišel...“ odmlčel se doktor a rozkašlal se.
„Jste kuřák?“ zeptal se stále kašlajícího doktora.
„Nojo, je to hnusný zlozvyk, že? Ale vy jste prý nekuřák, což je dobře. Můžu-li vám radit, ani nezačínejte. Samotnému mi stačí, jak divně na mě koukají kolegové, když doktor potřebuje doktora. Ale dost o mně, jak se cítíte?“ ptal se doktor a znovu se zakuckal, když vytahoval papír ze složky, který byl zcela jistě určen pro jeho poznámky.
„Popravdě se cítím naprosto úžasně, pane doktore. Dneska jsem byl dokonce venku a hrál si chvilku s tím zázrakem přírody. Nic mě nebolí a než se stačíte zeptat, ani v nejmenším nemám myšlenky na sebevraždu. Teď vidím, jaká to byla hloupost. Ovšem teď se cítím být dokonale šťastný, teda až na to, že mě ještě stále nutí ležet tady,“ odpověděl i na nevyřčené otázky a doktor si zapisoval.
„A co podle vás, pane Saldone, stojí za celou tou změnou? Dokážete si to nějak vysvětlit?“ ptal se dál muž v bílém plášti.
„Myslím si, že to vím zcela jistě. Určitě sám víte, jak dokáže člověka změnit pro něj dokonalý partner,“ usmál se a kývnul hlavou směrem k doktorově ruce.
„No, to máte pravdu pane Saldone. Já jsem se Sue už pětačtyřicet let. Takže říkáte, že jste zamilovaný pane Saldone?“ ptal se dál doktor a krčil přitom knír.
„To můžu říct s větší než stoprocentní jistotou pane doktore. Ona... Ona je prostě úžasná. Ta jediná,“ řekl a usmál se spíš ke mně než k doktorovi.
Kdybych mohla, hned bych se k němu vrhla a přitiskla se k němu, líbajíce ho při tom. Vlna příjemného tepla zase polévala moje tělo a já se opět cítila neskutečně šťastná a zamilovaná. Teď, když jsem ho slyšela říkat všechno tohle nahlas na vlastní uši, bylo to pro mě jako zpečetění toho, že je naše láska skutečná.
„Víte pane doktore, ještě jsem nikdy k nikomu necítil, co cítím k ní. Opravdu ji miluju,“ dodal ještě a já málem zemřela blahem.
„Taky tě miluju a navždy budu,“ zašeptala jsem směrem k němu a poslala mu vzdušný polibek.
Doktor se zdržel asi ještě půl hodiny a celou dobu si pokyvoval hlavou a zdálo se, že je překvapený. Když už se pomalu zvedal k odchodu, ještě se na chvíli zarazil a podíval se na květiny a bonboniéru na stole.
„Určitě vás má taky ráda,“ usmál se doktor a ukázal na stolek.
Když už se doktor otočil, všimla jsem si, že naše reakce byly naprosto stejné. Oba jsme jen protočili oči a podívali se na sebe.
„Jo a pane doktore,“ zavolal na poslední chvíli, než doktor odešel.
„Ano, pane Saldone?“ zadíval se na něj doktor se zájmem.
„Myslíte, že je tu nějaká šance, aby mě na svátky pustili domů? Chtěl bych je strávit s ní,“ zeptal se v rychlosti a zadíval se prosebně na doktora.
„Uvidíme, pane Saldone, po fyzické stránce jste toho schopen a já se ještě poradím s kolegy, protože takový případ, jako jste vy, jsme tu asi ještě neměli. Ale až se rozhodneme, budete první, kdo se to dozví,“ odpověděl doktor a odešel.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one