Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

1. kapitola

Nicholas
Zamyšleně jsem sledoval mladého muže. Sledoval jsem jeho blažený úsměv. Myslím, že i na mých rtech jste mohli zahlédnout stejný, a přeci tak jiný. Tolik jsem toužil vykročit a obejmout ho v náručí. Touhy naděje však nebývají vždy vyslyšeny.
„Gabrieli, no tak. Vnímáš mě? Ty ji neslyšíš?“ Vedle se ozval jemný hlas. Neochotně jsem odtrhl svůj pohled od omamně modrých hlubin mladíka.
„To víš, že tě vnímám. Jill? Co je s ní?“ Rozhlédl jsem se místností. Hledal jsem malou krásnou holčičku. Kde je? Snažil jsem se zaposlouchat do všech hlasů a najít ten droboučký dětský.
„Co jenom se to s tebou děje. Měl jsi na ni dávat pozor. Nechtěla jsem po tobě přeci až tolik.“ V hlase své ženy jsem slyšel zlobu. Byla to okouzlující bytost, úžasná matka a nádherná žena, ale toto se zdálo býti tím největším problémem.
Zahlédl jsem malou copatou hlavičku, sedící v rohu místnosti. Ve velkých čokoládově hnědých očích se jí hromadily slzy. Vyšel jsem ke své droboučké kopii.
„Copak miláčku.“ Natáhla ke mně své ručičky. Vyzvedl jsem ji a sevřel pevně do své náruče. Byla vlastně tím nejlepším, co jsem ve svém dosavadním životě dokázal. Ona byla má pýcha. Ona byla má naděje. Jenom díky ní jsem schopen jít dál. Jít sám, bez něj.

„Na to, že se dneska ženíš, vypadáš dost klidně.“ Matty se na mě culil s foťákem v ruce. Věnoval jsem mu veselý škleb.
„Copak. Čekal jsi, že tu budu přecházet jak lev v kleci?“ Pobaveně jsem si vzpomněl na Mattyho svatební den, kdy se mu nervozitou dvakrát obrátil žaludek a on byl pak tak roztřesený, že téměř nevydržel v klidu stát před oltářem.
„Ne, ale trochu jsem doufal, že si tě vychutnám stejně jako ty mě.“ Zašklebil se na mě. Lehce jsem jej bouchl do zad. Matty byl člověk, na kterého jste se mohli vždycky spolehnout. Byl mým nejlepší přítelem už do střední školy. Byli jsme svými protiklady a možná proto naše přátelství se závěrečnými zkouškami nevyprchalo.
„Neboj, až se večer neudržím na nohou, tak pak dostaneš prostor.“ Nenápadně jsem se podíval na hodinky. Nebyla totiž pravda, že jsem nebyl nervózní. Hrozně se mi potily ruce a měl jsem tendence klepat nohou do imaginárního rytmu. Nechtěl jsem však Mattymu poskytnout to zadostiučinění. Co když si to Lisa rozmyslela? Co když tam zůstanu stát sám a celý kostel plný našich nejbližších a přátel na mě budou lítostivě civět. Co když mě žena mého života nechá samotného?
Ozvalo se tiché zaklepání na masivní dřevěné dveře.
„Pane Mariani? Je čas.“ Trochu jsem se ošil. Co když tam opravdu budu stát sám?
Mé obavy však byly zbytečné. Když jsem se postavil před kněze, zazněly první tóny svatebního pochodu a ve dveřích kostela se objevilo to nejnádhernější stvoření na světě. Se svými dlouhými světloučkými vlasy a velikánskýma zelenýma očima vypadala jako víla. Sněhově bílé svatební šaty s vlečkou jenom umocňovaly její dojem křehkosti. Má hruď se nadmula pýchou. Ona si vybrala mě. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Kráčela sebejistě uličkou, zavěšená do svého otce, vědoma si závistivých pohledů hostů. Byla opravdu okouzlující.
Když jsem převzal její ruku z rukou jejího otce, trochu mě zamrazilo. Starý pán mě neměl nikdy rád. Vždycky doufal, že vztah mezi námi se rozpadne a jeho dcera si najde někoho lepšího. K mé naprosté radosti to byla naše láska, která nakonec vyhrála.
Zahleděl jsem se do jejích nádherných očí, které jiskřily úsměvem.
„Ano.“ Trochu zahanbeně jsem se zadíval na kněze. Byl jsem tak omámen její krásou, že jsem trochu pozapomněl věnovat pozornost tomu milému pánovi, který se nás pokoušel oddat. Má nevěsta se roztomile zasmála a odpověděla stejně jako já.
„Ano.“ Už už jsem ji chtěl políbit, ale Lisa se smíchem nenápadně zakroutila hlavou.
„Vyměňte si prosím prstýnky.“ Zaznělo stran kněze. Ajaj. Jak nedočkavý jsem. V první chvíli se zdálo, že jsem tak nešikovný, že své ženě ani prstýnek nenavlíknu, ale vůle byla silnější a tak se nakonec zdařilo a já si konečně vyslechl tolik vytouženou větu.
„Nyní můžete políbit nevěstu.“ Lisa se jenom poťouchle usmála a já ji vroucně políbil. Ozval se smích svatebčanů a někteří odvážlivci dokonce i zahvízdali. Lisa se s červenými tvářičkami ode mě odtáhla a já se šťastně usmíval. Byla konečně mou. Konečně nosila příjmení Mariani.

Sledoval jsem svou ženu, jak se šťastně usmívala, když tančila se svým bratrem. Opíral jsem se o sloup ve velmi prostorném sále, který vybrala Lisa se svou maminkou. Mohlo mi být jasné, že to bude velkolepé. Dcera místního finančního magnáta se přeci nemohla vdávat někde na ranči. Asi si myslíte, že jsem jenom chudý ženich, ale opak byl pravdou. Byl jsem nejmladším společníkem v dobře prosperující právnické firmě. Ale jak se zdálo, i toto je málo.
„Předpokládám správně, když Vás označím za ženicha?“ Vedle mě se ozval velmi příjemný hlas. Otočil jsem hlavu a koukl na mladíka vedle sebe. Měl rozježené blonďaté vlasy a nebesky modré oči, ve kterých se právě odrážel úsměv. Mile vyčkával na mou odpověď.
„Myslím, že jsem.“ Mladíkův úsměv byl nakažlivý.
„Teda, Vy si tím nejste jistý?“ Mrkl na mě a zadíval se na nevěstu.
„Já bych se k tak nádherné bytosti hlásil okamžitě.“ Zadíval jsem se stejným směrem. Ano Lisa, ta byla vždycky středem pozornosti. A nemusela se ani moc snažit. Vyzařovala z ní aura, kterou vábila lidi kolem sebe. Byla milá, vtipná, přirozeně inteligentní a vždy ochotná přispěchat na pomoc těm, kteří to potřebovali. Matty se vždycky smál, že je taková spasitelka.
„Máte pravdu. Jsem ženich a ta kouzelná bytost na parketu, je má paní.“ I já sám jsem slyšel, jak byla má slova propletená láskou a hrdostí. Otočil jsem se zpět k mladíkovi. V jeho očích teď pohrával zvláštní stín, který v okamžiku zmizel. Opět se zářivě usmál.
„Byl jsem najat jako fotograf. Myslíte, že bych Vás a Vaší paní mohl poprosit o pózování? Jenom pár fotek do rodinného alba. Však víte.“ Jeho smích mě donutil si ho blíže prohlédnout. Vlastně byl hodně mladý. Rysy jeho obličeje byly spíše ženského charakteru, opravdu jemné kontury. Oči byly lemovány dlouhými řasami, za které by ženy jistě klidně vraždily a jeho ústa... zmateně jsem potřásl hlavou. Bože, co to mělo znamenat?
„Uhm.. mno...ale jistě... samozřejmě.“ Najednou mi přišlo hrozně trapné, jak jsem se zaměřil na zkoumání jeho půvabného obličeje. Půvabného? Opravdu jsem si to pomyslel?
„Za okamžik jsem zpět.“ Docela roztržitě jsem se vydal na parket, abych mohl v náručí sevřít svou lásku a zaplašit tak ty divné myšlenky a pocity, které mnou proběhly v mladíkově přítomnosti.
Zadíval jsem se na rty Lisy a žádostivě ji políbil. Kolem se ozval potlesk. Odtáhl jsem se a zadíval se do jejích nádherných očí.
„Je tady fotograf a prosí nás, abychom mu na chvíli zapózovali.“ Lisina reakce byla trochu jiná, že jsem očekával. Vypískla radostí a prudce mě uchopila za rukáv.
„Nicholas je tady?“ Nadšení v jejím výraze mě zarazil.
„Neříkej mi, že neznáš jméno Nicholas Neal.“ Zakroutil jsem hlavou, ale to už mě doslova táhla za sebou k onomu mladíkovi, který celé scéně pobaveně přihlížel.
„Dobrý den pane Neali. Moc se omlouvám za svého manžela.“ Zářivě s usmála a potřásla mladíkovi rukou.
„Mysleli jsme, že nakonec už nedorazíte.“ On se jenom krásně usmál a nabídl svou ruku mě.
„Opravdu mě to moc mrzí, ale zdržel jsem se na výstavě. Je mi to líto, ale pokusím se Vám to nyní vynahradit.“ Pevně uchopil mou ruku a já se zděšením zaznamenal napětí mezi námi. Bleskl jsem po něm pohledem. I on vypadal, že je stejně překvapen.
„Tak půjdeme?“ Netrpělivě vedle nás zašveholila Lisa.
„Samozřejmě.“ Pustil mou ruku a vydal se za ní pryč ze sálu.
Venku bylo nádherné letní počasí a tak se Lisa rozhodla, že by měla ráda svatební fotografie v zahradě. Mě osobně bylo docela jedno, jestli ty fotografie budou udělané u nějakého keře nebo na schodech. Důležité bylo, že Lisu to udělalo šťastnou, že jsem s jejím návrhem souhlasil.
Práce s Nicholasem byla opravdu na vysoké úrovni. Já jako právník jsem dokázal ocenit, jak lehce nás koordinoval. Snadno a srozumitelně nám říkal, jak a kam se máme postavit. Nevím čím to bylo, ale nedělalo mi problémy mu naslouchat a vykonat jeho přání. A on se vždy tak mile usmál.
„A teď bych od vás rád viděl vroucí polibek čerstvých novomanželů.“ Lisa se ke mně pevněji přitulila. Pozvedl jsem její obličej k sobě a zadíval se to těch smaragdových očí plných lásky. Přivřel jsem oči a žádostivě jsem ji políbil. Někde vzadu jsem slyšel zvuky foťáku a myslí mi proběhly dvě nádherné modré oči. Odtáhl jsem se od své ženy a vyhledal jsem pohled Nicholase.
On mi pohled opětoval se zvláštním jiskřením. Zamrazilo mě. Tohle se mi nelíbilo. Raději jsem opět políbil Lisu a pevně ji objal.
Ta se smíchem odtáhla.
„Ale no tak, přeci nebudeme celou dobu venku.“ Odpoutala se ode mě a uchopila Nicholase podpaží.
„Mohu Vám představit pár známých?“ S mile švitořivým hlasem se jala odvést svého váženého hosta zpět do sálu. Já jsem ještě chvíli zůstal venku a sledoval odcházející pár. CO to mělo znamenat?
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one