Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

10. kapitola

„No tak holka vzpamatuj se, vždyť je to jenom vrah, zrůda a krvelačná bestie.“ Valerius si olízl karmínovou kapku stékající mu po rtu. Bethany se zhluboka nadechla. Všechno stáhlo proti ní. Jeho vzhled, jeho hlas, dokonce i ta jeho palčivá vůně ji podlamovala kolena. Nechápala jak Starším mohli odolávat její přátelé. „Tak co drahoušku, můžeme začít? Zase nemám tolik času, abych tady strávil celou noc,“ popíchl jí. Zatřepala hlavou, snažila se zahnat rozvířené myšlenky na svá místa. „Čekám jen na tebe, Valerie,“ pokynula mu mečem na znak toho, že můžou začít. Ostří jejich zbraní po sobě poprvé se zazvoněním sjela. Valerius oplíval neobyčejnou silou, takže musela meč chytit do obou rukou, aby tu ránu ustála. Provedla rychlou otočku a trochu se přikrčila, aby ho mohla seknou to břicha. Jeho pohyb byl ale plynulejší a rychlejší. Odrazil útok a hřbetem druhé ruky ji uhodil do obličeje. Sykla bolestí. Jeho zdobený prsten prořízl jemnou kůži na dívčině obličeji. Napráhl svou zbraň a znovu udeřil, Bethany spadla na tvrdou zem. Valerius využil příležitosti a znovu zaútočil, o vlásek unikla smrtelnému zásahu tím, že se překulila na stranu. Vyskočila na nohy připravená k dalšímu střetu.
Jejich meče na sebe narážely s ohlušujícím skřípěním. Souboj trval pár minut, ale jí to připadalo jako celá věčnost. Cítila na sobě známky únavy. Po spáncích jí stékaly drobné krupěje potu a její dech se úměrně zrychloval s vypětím ubívajících sil. Došlo jí jakou kravinu provedla, když se do této sebevražedné akce pustila sama. Couvala před jeho tvrdými údery dokud nenarazila na stěnu místnosti. Dostala se do pasti, už neměla kam před ním uniknout a aby toho nebylo málo Valeriovi se podařilo vyrazit jí zbraň z ruky. Pevně ji chytil pod krkem a narazil ji na zeď. „Je mi skoro líto tě zabít,“ pronesl tím nádherně znějícím hlasem a Beth pocítila slabé okouzlení. Doufala, že to ukončí rychle, ale on se místo toho naklonil nad ní a přitiskl své chladné tvrdé rty na krvácející šrám na její tváři, potom jí políbil a Beth mu na okamžik podlehla a polibek opětovala. „Si tak sladká,“ v očích mu nebezpečně zablesklo. Bethany zavalila vlna zuřivosti. Ze všech sil ho nakopla do rozkroku, to nečekal, povolil své sevření, Beth se mu vysmekla a pěstí ho srazila k zemi. Rozběhla se ke své zbrani, než se pro ni stačila sklonit, Valerius už opět stál proti ní. „Kam ten spěch? Ještě jsem s tebou neskončil.“
Ozvala se ohlušující rána. Někdo právě vykopl dveře do skladiště a ty dutě dopadly na zem. „Beth.“ „Reefe!“ Vešel sebejistě dovnitř, obě ruce natažené před sebou a v nich pevně svíral dvě bouchačky namířené přímo na Valeria. „Běž,“ zavelel a začal pálit. Než se k němu dostala, našil do Valeria oba zásobníky. Dali se na útěk. „Mě neutečeš ještěrko,“ Valeriuv naštvaný hlas se za nimi nesl jako pronásledovatel. Reef ji strkal před sebou. „Běž, běž, těch pár nábojů ho na dlouho nezadrží.“ Rychlostí blesku přeletěli táhlou chodbičku a vběhli rovnou na parket. Mezi lidmi jim nebezpečí útoku nehrozilo, Valerius rád zůstával v pozadí lidského nevědomí, tak to měli nakázaní i ostatní – neukazovat svou pravou tvář veřejnosti. Chvíli se vydýchávali. Beth položila Reefovi ruku na rameno. „Díky brácho, jsem ti vděčná.“ „Rádo se stalo. Takže ty a Cooper jo?“ přeskočil na ožehavé téma dne a lišácky se usmál. Beth naskočila červeň do líček. „No jo, už to tak bude.“ Reef ji chytil kolem pasu a vyšli společně ven. Ve 4 – Roses už nebyli k ničemu.
Valerius chvilku jen tak postával. Čekal až jeho tělo vypudí štiplavé kousky roztříštěných kulek. Úlomky na zem dopadaly s drobný zacinkáním. Mísily se vněm dva pocity, jedním byl vztek na vlastním selháním, trochu si vyčítal, že ji nezakousl hned jak měl šanci. Chuť té mladé bojovné krve se vyjímala jako perla mezi skleněnkami. „La tua cantante,“ pomyslel si s úšklebkem. Na druhou stranu se mu ale ulevilo, znamenalo to totiž, že jí ještě někdy uvidí. Tohle poblouzenění ho trochu vyvedlo z míry. Tak silné volání krve už nezažil pěkně dlouho. Cooperova čistá krev ochránců pro něho byla sice lákavá ale v jejím případě požitek umocňovalo její ženství.
„Dej ty ruce pryč z mý holky,“ vykřikl s hranou žárlivostí Cooper když viděl Reefa jak vede Bethany s rukou kolem jejího útlého pasu. Hromadně se tomu zasmáli. Skupinu ovládla veselá nálada. Všichni přežili a zráněných bylo minimálně. Za pár minut chlapi probírali zátah u snídaně.
Ruby padla Bethany kolem krku. „Jsem tak ráda, že se ti nic nestalo.“ Kamarádky se vroucně objaly. Posadily se na postel a nenuceně si spolu povídaly jako za starých časů. Ta star, veselá, bezstarostná Ruby se vrátila. Probraly spolu úplně všechno od přiznání vztahu s Coopem přes Rubyina mrtvého bratra Tommyho. Tím, že Ruby našla odvahu se svěřit se jí strašně ulevilo. Bethany chvíli přemýšlela, jestli se má vyklopit svůj zážitkem s Valeriem. „A jak probíhala akce?“ nahrála jí. „Setkala jsem se s Valeriem, tohle je od něho,“ ukázala na roztrženou tvář. „Cože?“ vyjekla vyděšeně Ruby. „Nebýt Reefa nevím, jak bych dopadla, zachránil mě na poslední chvíli.“ Bethany živě vypoveděla, s jakým načasováním vykopl dveře a dostal ji pryč. „Vím, že to asi vyzní hloupě, ale traduje se o něm, že mu žádná žena neodolá, jaký je,“ zeptala se Ruby, do tváří se jí nahrnul růženec. Beth zhluboka vydechla. „Jaký je...“ chvíli přemýšlela jak ho popsat, ale slova na to nestačila. „No on... je prostě okouzlující, jeho pohled, hlas, vůně... měla jsem pocit jako by mě rozložil na kousky. Něco ti řeknu, ale přísahej, přísahej, že to nikomu nikdy neprozradíš,“ musela to ze sebe dostat a neznala nikoho vhodnějšího ke zpovědi než nejlepší kamarádku. „Přísahám,“ špitla. „Políbil mě,“ na chvíli zaváhala, jestli udělala správnou věc, když tu neuvěřitelnou pravdu vyslovila nahlas, ale důvěřovala jí jako vlastní sestře. Ještě chvíli probíraly Valeria a pak společně vyrazily do restaurace.
Čekalo je bujaré přivítaní. „Ruby, no to je dost, žes taky velezla na vzduch,“ hulákal už přiopilý Warren. „Panáka pro všechny,“ zavelel Cooper. „Poď ke mně kotě,“ sledoval svýma uhrančivýma očima Beth, tam mu poslušně sedla na klín. Vypili pár panáků a odebrali se do jeho pokoje. Sotva zabouchl dveře v očích se mu zableskla zlost, všimla si toho.
„Reef ti to řekl, co?“ tušila, že zapíráním by situaci ještě zhoršila. „Víš zlato, někdy mi přijde, že si jako magnet na nebezpečí. “ Snažila se situaci odlehčit „Miluju chlapa, kterej je na prvním místě upířího seznamu, celej muj život je jedno velké nebezpečí.“ „No tak, víš, jak to myslim.“ Přikývla. Náhle ji na sebe přitiskl, skoro ji drtil ve svých mohutných paží. „Nikdy bych si neodpustil kdyby se ti tam dneska něco stalo. Nemůžu ti zakázat chodit na výpravy, ale od teď budeš v mé skupině, chci tě mít stále nablízku, kdykoliv bys potřebovala pomoci.“ Naléhavě ji začal líbat.
Pomalu postupovali ke stěně. „Chci tě Beth?“ jeho hlas byl chraplavý, zastřený vzrušením. Navzájem se svlékli. „Otoč se,“ dominanci v jeho hlase se nedalo odporovatt. Otočila se k němu zády, dlaně opřela o zeď a trochu se předklonila. Cooper pevně sevřel její boky a přirazil...
Ráno Bethany procitla v Cooperově náruči. Už se neskrývali. Opatrně se zvedla, aby ho neprobudila. „Jsem vzůru,“ zašeptal. „Dobré ráno,“ opět zářila jako sluníčko. „Krásné ráno,“ jemu se též na tváři roztáhl široký úsměv. „Spala si jako dřevo. Jsou tři odpoledne.“ „Cože tři?“ zachychotala se a zamířila do koupelny. „Deš se mnou?“ provokativně na něho mrkla. „Počkej Beth, chtěl bych ti něco říct. Přemýšlel jsem o tom celou noc, zatím co si mi chrápala do ucha.“ Beth vzala první věc, kterou měla po ruce a hodila to po něm, naštěstí chytla tričko. „Já nechrápu,“ hájila se odhodlaně. „Jako dřevorubec,“ smál se na celé kolo. „Nene,“ také se rozesmála. „No co si mi chtěl říct?“ Převalil se na bok a hlavu si podepřel dlaní, zvážněl. „Vem si mě Bethy,“ pronesl tichým hlasem. „Cože?“ vyjekla. Vztal a vzal ji do náruče. „Beth, pokaždé když jdu do akce, bojím se že o tebe přijdu. Nemůžu ti slíbit dlouhý a romantický život, protože nevím co se přihodí.“ „Pšt,“ položila mu dlaň na ústa. Při jeho slovech se jí do očí draly slzy. „Nechci to slyšet,“ prosila. Stáhl její ruku. „Nech mě to dokončit. S tebou jsem dokonale šťastný Beth, chci abys byla jen a jen moje. Miluji tě nade vše Beth, bez tebe už nejsem nic.“ „Ale vždyť já jsem tvoje,“ protestovala. „Beth, kdyby se mi mělo něco stát, chci umřít s vědomím, že to nějkrásněší stvoření, co kráčelo po téhle planetě, patřilo mě...“ i když ji Cooprova slova rozčilovala, přesně chápala, jak to myslí. Existence upírů jejich životy ohrožovala prakticky denně. Beth si do zkušenosti s Valeriem nepřipouštěla, že by mohla v akci zemřít, ale po ní začala smrt respektovat. Uvědomila si, že kdyby měla při lovu přijít o život, i ona bych chtěla umírat jako jeho žena, jako paní Delauney...
„ANO.“
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one