Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

25. kapitola

Valerius se vrátil do svého sídla krátce před svítáním, jeho první kroky vedly do pokoje k Bethany. Zaplavila ho podivná vlna neklidu kvůli tomu, v jakých podmínkách jí drží. Přemýslel nad tím, proč má jakožto bezcitný upír takové výčitky svědomí. Zaklepal a bez otálení vstoupil. Bethany seděla v koutě schoulená do klubíčka, mírně se třásla zimou. „Co chceš?“ vyprskla sotva se jeho hlava objevila ve dveřích. „Přišel jsem se na tebe podívat,“ jeho hlas zněl ublíženě. „Hmm,“ zahučela a opět zavřela oči, kolena si přitáhla ještě blíž k tělu. Chvílemi jí drkotaly zuby. „Můžu pro tebe něco udělat?“ zeptal se starostlivě. „Co takhle mě pustit domů?“ Neznatelně se zamračil a tiše zavrčel. Z kapsy vytáhl stříbrný klíček a odemkl její pouta. Nechápavě na něho zírala. „Předpokládám, že by ses mohla chtít vysprchovat.“ Mlčky přikývla. Vztala ze studené země, oprášila si špinavé kalhoty a následovala ho k němu.
Mezi dveřmi zůstala nevěřícně zírat, jeho pokoj byl moderní, přesto nesl nádech něčeho starobylého, mystického. Zatažené závěsy tento dojem ještě prohlubovaly. V první místnosti stál masivní pracovní stůl z ebenového dřeva se zasunutým koženým křeslem, za stolem se přes celou stěnu táhla obrovská knihovna, podle hřebů jednotlivých knih usoudila, že některé z nich jsou hodně staré. Na druhé straně pokoje v krbu plápolal uklidňující plamínek, před krbem ležela kožešina ledního medvěda. Bethaninu pozornost upoutalo mohem robustnější křeslo s taburetkou a vedle něj stolek s otevřenou knihou. Všimla si i baru, ve kterém byly naskládané karafy s různými druhy alkoholu. „Koupelna je tam,“ ukázal na tmavé dveře. Necítila se zrovna nejlépe, že má použít právě jeho vanu, přestože věděla, že tento pokoj je pro ni z celého domu nejbezpečnější.
Valerius se posadil do svého oblíbeného křesla i když vzal do ruky knihu ani se do ní nepodíval. Poslouchal proud tekoucí vody. Představoval si jak nádherná teď asi musí být. Pod horkou sprchou její vůně ještě víc zesílila. Každý nádech řezal jeho čichové buňky na tisíc dalších, ale nehodlal se o ten požitek ochudit. Slyšel jak sáhla po kouhoutku poté nastalo ticho.
Bethany se zmateně rozhlédla po koupelně, sáhla po jeho huňaté osušce a rychle se otřela. Po zádech ji přeběhl mráz. Opět ji zaplavila Valeriova vůně, veškeré jím způsobené starosti náhle zmizely. Svět kolem ní přestal existovat, nedokázala si na nic vzpomenout, jediné co její mysl přijímala byl on. Rychle si vysušila vlasy. Nechtělo se jí oblékat se znovu do těch špinavých hadrů, když se teď cítila tak příjemně svěží. Na věšáku visel jeho župan. Pokrčila rameny. „No co, když už jsem v jeho koupelně, tak mu snad nebude vadit, když si ho půjčim,“ pomyslela si a natáhla se po něm, pevně si ho utáhla v pase a rukou prohrábla vlhké vlasy.
Zrdcadlo nad umyvadlem bylo úplně zamžené od horké páry, která se v koupelně držela. Rukávem ho otřela, potřebovala se podívat jak vypadá. K vlastnímu údivu zjistila, že líp než čekala. Odhodlaně vyšla z koupelny.
Valerius vzhlédl od knihy. V tom okamžiku zalapal po dechu. Netušil jestli se mu to jen zdá nebo před ním opravdu stojí v jeho županu. Do půl zad jí spadaly vlnky zrzavých vlasů, z jejichž konců odkapávaly drobné krůpěje vody. Na tváři se jí objevil andělský úsměv. „Nechtěla jsem si brát ty špinavé věci, když jsem se právě osprchovala,“ řekla omluvně. „Ehm,“ odkašlal si zaraženě. „Něco ti seženu,“ kvapně se zvedl a odešel z pokoje.
Beth se zájmem prošla kolem knihovny až k Valeriovu křeslu do které se usadila. Bylo pohodlnější než si myslela. Zaráželo jí, že v tak nádherně zařízeném pokoji má křeslo s uraženým opěradlem. Zvědavě se natáhla pro knihu, chtěla zjistit, co čte, ale po tom co si prohlídla první řádek zklamaně vzdychla. Cela kniha byla psaná jazykem, kterému nerozumněla, podle některých slov si domyslela, že to je asi latina. Zvedla se z křesla a přistoupila blíž ke krbu. Sálalo z něho příjemné teplo. Posadila se na kožešinu a vztáhla ruce k třepotavým plamenům. Zaplavila ji vlna dokonalého uvolnění a její víčka ztěžka spadla. Usnula dřív než si stačila uvědomit jak unavená vlastně je.
Valerius se vrátil s hromádkou čistého oblečení. Bethany se s trhnutím probudila. Na té bílé kožešině vypadala jako bohyně, župan se jí při spánku vyhrnul těsně pod zadeček, takže si Valerius mohl prohlédnout dokonalé křivky jejích noh. Pevně zaťal čelisti. Měl pocit že se z toho lidského ďábla před sebou zblázní. Chtěl odvrátit zrak, ale přitahovala ho jako magnet tak alespoň zatajil dech. Oblečení mlčky položil na stolek před sebou. Bethany se protáhla v tom okamžiku vázání povolilo a župan odhalil víc. „Beth?“ zvuk doprovázející její jméno připomínal sténání raněného zvířete. Valerius se přestal ovládat. Přiskočil ke kožešině a klekl si vedle Bethany.
Rukou něžně projel její vlasy. „Jsi neodolatelná,“ vydechl ztěžka. Beth už na nic nečekala, dlaň položila na jeho tvář a přitáhla si ho k polibku. Jejich rty do sebe zapadaly jako kousky puzzle. Vášnivě se na něho tiskla a jen občasně zalapala po dechu aby se jejich jazyky mohly pustit do nového souboje. „Beth,“ odtáhl se na chvilku, „nechci na tebe tlačit, ještě si to můžeš rozmyslet,“ mluvil přerývaně a tiše. Nesouhlasně zavrtěla hlavou a obě ruce mu semkla pevně kolem krku. Cítila, jak pod její tělo podsunul své studené ruce a zvedl jí ze země. Přenesl ji do své ložnice. Celému pokoji vévodila obrovská postel s nadýchanými polštáři do kterých jí položil.
Stáhla si z ramen župan, Valerius se lehl vedle ní. Jednou rukou si podepřel hlavu a druhou prozkoumával křivky jejího dokonalého těla. Pomalu jí palcem přejížděl po spodní čelisti, přes krk sjel na její bujné poprsí a pak pokračoval dolů k těm nejtajnějším zákoutím. Pohrával si s ní. Líbilo se mu jak se kroutí pod jeho dotyky, její smyslné vzdechy byly rajskou hudbou pro jeho uši. Tiše sténala jeho jméno a prosila, aby nepřestával. Pak zadržela dech její tělo se napnulo jako struna, v extázy se zhroutila zpět do polštářů. Její srdce uhánělo rychlostí závodního koně. Přitulila se na upíří hruď a něžně ho políbila na krk. „To byla nádhera,“ slova se ztěží drala z jejího vzrušením zúženého hrdla. „A to jsem ještě pořádně nezačal,“ zašeptal tiše Valerius a políbil ji do vlasů.
Nechal ji chvilku na vzpamatování a pak si klekl obkročmo před ní. Něžně ji políbil na rty. Jazykem přejel krční tepnu po celé její délce zastavil se až u ušního lalůčku. „Přivádíš mě k šílenství,“ zašeptal. Rozthla mu košili a přitiskla se k němu. Spaloval ji neuvěřitelný žár, doufala, že dotek jeho chladivého těla ho utiší, ale opak byl pravdou. „Vem si mě,“ špitla. Na víc už Valerius nečekal... Pronikal do ni pomalu milimetr po milimetru. Ten prazvláštní pocit čehosi chladného uvnitř jejího těla ji drtil na prach. Rytmus jeho přírazů se začal zrychlovat, už nebyl tak něžný jako zpočátku, oba se blížili k vrcholu. Bral si jí hrubě téměř zvířecím způsobem, ve chvíli kdy se její tělo opět prohnulo jako nepjatý luk neodolal a zakousl se do jemné kůže jejího hrdla. Jen tiše sykla, měla pocit že v tu chvíli její tělo explodovalo, vykřikla rozkoší. I Valerius se napnul, chuť její krve společně s nadvládou nad jejím tělem ho přivedla k vrcholu. Dopřál si jen několik doušků té životadárné tekutiny a ulehl vedle ní. Přitiskl k sobě dívčino křehké rozechvělé tělo a opatrně ji objal. „Miluji tě Bethany.“ Mlčela. Uživala si ten slasný pocit, co ji zaplavoval, ještě jí nedocházelo, co právě udělala. Oba usnuli.
***
Cooper opět seděl na baru, snažil se alkoholem odplavit hořké zklamání nad neúspěchem své akce. Doufal, že když se Valeria zmocní podaří se mu ho vyměnit za svou ženu, v tu chvíli ho vůbec nenapadlo, že se upíří vůdce proti takové situaci jistě pojistlil. Další, nemenší bolest mu způsobovala ztráta třech lovců. Prsty si zajel do vlasů a lokty opřel o pult. Cítil se méněcenný. Popadl prázdnou skleničku a vztelke jí mrštil o protější zeď, ta se po nárazu rozsypala. „Do hajzlu,“ zařval naštvaně a odkopl židli naproti sobě. Neměl nejmenší ponětí jak se z té šlamastiky dostat. Tolik toužil po tom mít Bethany zase u sebe. Popadnout ji do náruče, políbit její hladké rty. Netušil, jaký šok ho bude čekat v následujících dnech...
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one