Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

4. kapitola

Dva roky trvalo než se Bethany naučila správně meditovat, aby pochopila odkaz svých předků. Rok než se jejich zkušenosti převedla do reality a využíla je ve svůj prostěch v soubojích. Další dva roky musela Cooperovi dokazovat, že na to opravdu má, že je připravená a si zaslouží jít do akce. Celých těch dlouhých pět let v posilovně tvrdě makala na své fyzičce. A teď se konečně dočkala. Ležela na postely ve svých oblíbených Leviskách bílém tílku a vytahané černé mikině. Coopere ani nemusel zaťukat na dveře, byl jeden z mála kterého poznala na několik set metrů podle zvuku jeho kroků i osobité podmanivé vůně. Hned se zvedla a otevřela mu. Opřela se provokativně o futra. „Copak mi to neseš?“ „Uvidíš,“ hodil po ní velkou sportovní tašku, kdy by to udělal před pěti lety neudržela by jí v obou rukou jak byla těžká, teď jí ale ladně chytila do jedné... „Za hodinu vyrážíme,“ pod návalem štěstí ho objala. „Díky Coope.“ Ta unáhlená reakce je oba zarazila.

Bethany povolila své sevření přesto její ruce zůstaly ležet na jeho ramenou. Hleděli si chvíli do očí. Tři roky kolem sebe kroužili. Jejich zamilovanost byla doslova do očí bijící. Ale ani jeden z nich neudělal ten zlomový krok. Beth doufala, že ten první krok udělá on, zatím co Cooper ji nechtěl vystatovat dalšímu nebezpečí tím, že by si spolu něco začali, kdyby se to rozkřiklo na nesprávných místech, stala by se terčem číslo jedna. Vzal její dlaně do svých a stáhl je ramen. Stále stáli proti sobě hluboce zahleděni jeden druhému do očí. Cooper se začal pomalu sklánět k ní. „Sakra,“ pomyslel si, najednou jako by se opařil rychle pustil její ruce. „Měla by ses připravit,“ spěšně odešel pryč. Zklamaně se opřela zádama o futra a povzdychla si.

Uvnitř tašky našla svou černou, koženou bundu. Dvě stříbrné poloautomatické pistole Springfield XD ráže pětačtyřicet s několika zásobníky, které obsahovaly kulky naplněné dusičnanem stříbrným. Další byla – Katana*. Padla jí přesně do ruky, jako na míru dělaná. Patřila jejímu otci, když se jí poprvé dostala do rukou plakala. Od té doby se stala její neoblíbenější zbraní. Pevně uchopila rukojeť a protočila zápěstí. Slyšela, jak čepel projela vzduchem. „Nádhera,“ vydechla okouzleně. Pečlivě si prohlížela stodvacet centimetrů dlouhé lesknoucí se ostří. Odložila meč na připravený stojan a dál se hrabala v tašce.

Neprůstřelná vesta byla nutnou povinností, další věc, kterou vytáhla byly vysoké černé šněrovací boty přesně ve stylu, aby se jí hodily k bundě. „Paráda,“ konečně měla vše co potřebovala. Převlíkla se do úzkých jeansů, které napasovala do pěvně utažených naleštěných bot. Na triko s dlouhým rukávem natáhla vestu, na to popruhy na zbraně a přes ně bundu. Bunda byla na páteři speciálně vystužená, vlastně v ní byla zašitá pochva na meč takže ho tam velice obratně zasunula. Jako poslední si nasadila nákrčník, i ten stejně jako vesta patřil do povinné výbavy, chránil je před pokousáním. Stoupla si před zrdcatlo a spokojeně se prohlídla. Dlouhé rezavé vlasy stáhla do ohonu. Oči zvýraznila řasenku a podmalovala černou tužkou. Cítila se a vypadala skvěle, motorkářskou helmu chytila do podpaží a vydala se odhodlaně do garáže ke své Hondě CBR.

Všichni ze skupiny už čekali venku, jediný kdo tam ještě chyběl byl jejich leader – Cooper. Beth naskočila na svou motorku a vyjela z garáže. V tu chvíli se vedle ní objevil šéf. „Sedne ti to,“ zašeptal. Jeho poznámku přešla bez odpovědi, ani se na něho nepodívala. Cítila se ublíženě za to, jak zmizel z jejího pokoje. Rozhodla se ho ignorovat.

„Jedeme,“ zavelel Coop a nasedl do svého jeepu. Vyjeli směrem k opuštěnému doku v přístavu. Gideon jim už léta dělal informátora, takže šli najisto. Coop věděl, že nikdo ze Starších nebude venku a tak vzal Beth sebou. Nikdy by si neodpustil, kdyby se jí něco stalo.
Nebylo žádným tajemstvím, že od upírů se nedá četak nic dobrého. Obchodovali de facto se vším nezákoným, se zbraněmi, s drogami a s lidským orgány. Do jejich vlastnictví spadalo i několik krevních banek, nemocnic a spousta finančních institucí. Byli, stejně tak jako “ochránci“, napojeni i na policii.

Cooper se rozhodl jim dnes překazit předávku drog. Rozdělili se na dvě skupiny, aby mohli tu upírskou pakáž obklíčit. Coop zůstal s Beth. Vystoupil z auta, zatím co si Beth sundavala helmu. V naprosté tichosti jí naznačil, že má jít před ním. Když procházela těsně kolem něj, do nosu ho praštila vůně jejího parfému. „Proč mi tohle dělá?“ ptal se sám sebe. Už nedokázal déle odolávat. Chytil jí za ruku a prudce otočil jí čelem k sobě. Opět se utápěl v jejích temně modrých očí. „Slib mi, že budeš opatrná,“ zašeptal. Přikývla s kamenným výrazem. Už se pomalu otáčela k odchodu, ale pak se konečně stalo to, na co tak dlouho čekala. Položil jí ruku kolem pasu a přitáhl si jí blíž k sobě. Vášnivě přitiskl své rty na ty její. Pevně k sobě tiskl to pevné drobné tělo a nenechával jí téměř žádný prostor pro dýchání. Pod tíhou jeho polibku se jí podlomila kolena. „Možná bych tě měl stáhnout,“ škodolibě se usmál. „To určitě,“ ironicky odsekla a vydala se vstříc prvnímu dobrodružství.

Moment překvapení jim jako vždy nevyšel, upíři mají prostě uši a oči všude... První se k nim otočil asi třicetiletý plavovlasý upír, jeho obličej se okamžitě změnil. „Coope, Coope, Coope, ty si prostě nedáš pokoj. Asi tě vážně budu muset zabít,“ umál se a odhalil řadu nebezpečných zubů. Ve vteřině vytáhl zbraň a vystřelil po něm. Cooper skočil za první krabici, kterou viděl, aby se před palbou ukryl. „To víš Connore, už se mi po tobě stýskalo.“ To bylo poslední, co stačila Beth zaregistrovat, pak už se musela starat sama o sebe. Jak záhy pochopila, střelné zbraně si neoblíbili ani jejich nepřátelé.

Během deseti vteřin Beth vyprázdnila zásobníky a na jejich výměnu už nezbyl čas. Za jejími zády se objevila drobná hnědovlasá upírka a nebezpečně vrčela. Vsotva se na ní Beth otočila, dostala první kopanec do obličeje. „Au.“ Z nosu se jí spustila červená. Sáhla na záda a vytáhla meč. Celý souboj netrval ani deset vteřin než se Beth podařilo useknout jí hlavu. Po boku se ní objevila další upírka. „Zabilas mi kámošku mrcho,“ vyštěkla. „Fajn, můžeš jít hned za ní,“ … se třetím a posledním upírem už to Beth neměla tak jednoduché. Sekl jí mečem do nohy s takovou razancí, že padla na kolena. „Ty hajzle,“ šel přímo proti ní s úmyslem jí dorazit...

Klečela a rychle zkontrolovala, jak je ta rána hluboká. Naštěstí nepřetnul žádnou šlachu, trefil se přímo do lýtkového svalu, ztrácela hodně krve. Zbystřela. Slyšela jak se ve vzduchu mihlo ostří mířící přímo na její srdce. Ruka svírající meč automaticky vystřelila a Beth zavčasu odrazila útok. Na boj jí sice Coop připravil dokonale, ale jak zvládat zranění se bude muset ještě naučit. Namáhavě se postavila, v noze jí nepříjemně zaškubalo, přesto neztrácela odvahu. „Zničil si mi nové kalhoty,“ pronesla tichým naštvaným hlasem. „Za chvíli už tě to mrzet nebude,“ usmál se a znovu se rozmáchl těžkou zbraní. Rychle se přikrčila a on promách naprázdno. Na zem dopadl pramínek jejích vlasů. Beth proti němu zautočila ve stejný okamžik. Ostří mu zajelo do břicha jako po másle. Hrot meče se upíra stále dotýkal, když padal omráčeně k zemi. Klečela na zemi jen se napřáhla, aby dokončila svou práci a usekla mu hlavu. Rozhlídla se po okolí. Boje pomalu ustávali nastal čas úklidu... Sebrali vše, co by se mohlo hodit, peníze, zbraně i šperky. Mrtvé upíry naházeli na jednu hromadu a spálili je. Kdyby to neudělali postaralo by se o to slunce, ale tak dlouho čekat nemohli, potřebovali rychle zahladit stopy než ulice naplní lidé mířicí do práce...

Kulhavým krokem se dobelhala k motorce. „V pořádku?“ ten známý milý hlas dával zapomenout její bolesti. „Jistě,“ hrdě se napřímila a otočila se čelem k němu. „Na poprvé sis vedla docela dobře.“ „Docela?“ urazila se „Měl si bojovat a ne mě hlídat.“ „Zvládam obojí,“ samolibě se usmál. „Co noha, mám ti převést motorku?“ „Ne díky, to vzládnu sama.“ Nasadila si helmu a ladně na motorku naskočila. Dorazila domů jako první a šla rovnou na ošetřovnu. „Ahoj Beth, jste tu rychle.“ Posadila se na okraj ošetřovatelského lůžka. Motala se jí hlava a dělalo se jí špatně od žaludku. „Jela jsem napřed.“ „No povídej, jak sis to užila?“ Beth se složila na lůžko a dál už nevnímala.

Probrala se až ve svém pokoji převlečená a ošetřená. Cooper seděl na okraji její postele. „No to je dost?“ usmál se. Zmateně se posadila. „Během pár dnů by se to mělo uzdravit. Ruby mi říkala, že je to pěkně hluboký. Málem mě umlátila, když zjistila, že jsem tě nechal odjet v tomhle stavu na motorce.“ Všimla si mizejícího monokla. „Ruby?“ jen přikývl. Oba se rozesmáli...

*Katana - Samurajský meč
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one