Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

8. kapitola

Cooper proběhl chodbou tiše jako kočka. Bethany se zrovna natírala tělovým mlékem s vůní jablek a skořice. Přes puštěnou mp3 si ani nevšimla, že někdo proklouzl do jejího pokoje. Stála zády ke dveřím jednou nohou na zemi a druhou se opírala o postel. Tiše si pobrukovala svou oblíbenou písničku. Oděná jen v krajkovém spodním prádle poskytovala Coopovi úchvatnou podívanou. Chvilku jí mlčky pozoroval, poté přistoupil blíž a ukazováčkem jí něžně přejel po páteři. V úleku nadskočila a rychle si strhla sluchátka. „Ty nemáš čisté svědomí,“ usmíval se pobaveně. „Jsi tu br...“ Něžně přiložil prst k jejím rtům dřív, než dokončila větu. „Ššš,“ Utichla. Zadívala se do jeho mandlových očí a v podbřišku se jí rozletělo hejno motýlků. „Chyběla si mi,“ jeho hluboký melodický hlas působil jako afrodisiakum.
Přistoupil o krok blíž, jejich těla se téměř dotýkala. Ukazováčkem jí za ucho strčil pramínek neposedných vlnitých vlasů. Pod tíhou toho letmého doteku se jí podlamovala kolena. „Ach Coope,“ těmi dvěma slůvky vyčerpala veškerou svou slovní zásobu. Trošku se předklonil a něžně políbil její plné rty. Obtočila mu ruce kolem pasu. Chytil ten drobný dívčí obličej do své dlaně a znovu ji políbil. Tentokrát to bylo ale jiné, spalující, plné touhy. Druhou rukou chytil její dlouhé vlasy. Za jiných okolností by ji to jistě zabolelo, ale v této chvíli vášeň měnila bolest v rozkoš. Vyskočila na něho, nohy pevně semkla kolem jeho pasu. Donesl si jí ke stolu. Rukou z něho rychle schodil všechny věci a posadil ji na něj, trochu své sevření uvolnila. Tím že jí znovu zatahal za vlasy ji donutil zvrátit hlavu dozadu. Dychtivě ji začal líbat na hrudní kosti a postupoval pomaličku nahoru ke krku. Těsně pod ušním lalůčkem ji něžně kousl. V tu chvíli jí z hrdla unikl tichý vzdech. To popudilo jeho vášeň a skousl silněji, nebranila se ničemu. Jejich vzájemná touha už dávno překročila únosnou mez, přesto tuto chvíli prodlužoval, jak nejdéle to šlo. Povolil její vlasy a dovolil jí posadit se. Pomohla mu stáhnout tričko. Přitiskla se k němu a líblala jeho mužnou osvalenou hruď, přitom mu zarývala nehty do zad. „Betha...“ to jméno zaniklo v polibku. Pokud zrovna jejich jazyky netančily v dokonale sehraném rytmu, nězně jeden druhého kousaly do spodního rtu.
Hrubě ji od sebe odstrčil. Když viděla jeho výraz, pochopila. Stál přímo tam, před ní a jejich těla se stále dotýkala, hlavu měl lehce zakloněnou a oční víčka pevně sevřená. Zhluboka dýchal a snažil se uklidnit, aby si mohl ještě chvíli vychutnávat tu skvělou předehru, kterou začali. Stěží se ovládal. Nikdy po žádné ženě netoužil tolik, jako po Beth. Jenže ten malý ďáblík v ní mu nechtěl nechat ani chvilku oddechu. Znovu pevně sevřela své nohy kolem jeho pasu a tím ho k sobě dostala ještě blíž. „Coope,“ vzdychla s úmysleně přehnanou touhou. Oči měl stále zavřené a nereagoval. „Ach Cooper,“ začala znovu a pustila se do rozepínání jeho kalhot, k jejímu údivu byl naostro. Jeho sebekontrola selhala. Ani se neobtěžoval se svlékání, kalhoty mu samovolně spadly ke kotníkům. Její krásná krajková tanga přetrhl jedním obratním pohybem a hubě do ní pronikl. V tu chvíli se mu zakousla do ramene, aby nevykřikla rozkoší, kterou jí svým lehce neandrtálským zacházením poskytoval...
Unaveně si lehli do postele a Beth se uvelebila na Cooprově hrudi. Ten si natáčel pramínky jejích vlasů na prty. „Takhle dobře už mi dlouho nebylo,“ zašeptal do ticha. „Ani mě ne. Zůstaň do rána, prosím,“ zaškemrala, přesto že věděla, že to je zbytečné. „Kotě víš, že to nejde, ráno je na chodbě příliš rušno.“ Rukou jí sjel po zádech až na zadek a něžně jí plesknul. „Dej mi pusu,“ rozkázal. „Ne,“ odporovala. „Ne?“ „Ne!“ ta vzájemná provokace je oba bavila. „Já ti ukážu že ne,“ Cooper se rychle vysmekl z jejího sevření. Bethany zůstala ležet na zádech a Cooper seděl obkročmo přes ní, ani si nevšiml, že mu praskly dva stehyna noze. Ruce jí pevně svýral nad hlavou, takže se vůbec nemohla bránit. Nasilím si od ní vydobil polibek a další vyjednávání přišlo nazmar, podvolila se. „Ty mi taky zkazíš každou srandu,“ postěžoval si a zmizel pod peřinou. „Ne, ne!“ začala se strašně smát, „Ne, Coope, to lechtá.“ „Tak ono tě to lechtá...“ Její smích se pomalu začal měnit v roztoužené vzdechy. Úmyslně oddaloval její vyvrcholení. „Dost, prosím,“ téměř nemohla mluvit, „dost,“ její vzdechy se prohlubovaly a mysl opět začal zaplavovat ten podivný pocit tranzu. Nakonec jí musel přitisknou ruku na ústa, „šššš Beth tiše,“ uklidňoval ji, aby neprobudila půlku baráku.
Ještě chvilku spolu polehávali zachumlaní do deky, tedy přesně do chvíle, než začala Beth zase mluvit. „Půjdu, za pár hodin svítá.“ Beth vystrčila hlavu z pokoje aby zkontrolovala jestli je vzduch čistý. „Můžeš,“ vystrčila Coopa ze dveří a rychle je zabouchla. Opřela se o ně zády, stále se jí třásla kolena. Svalila se zpět do postele. Ze všeho cítila tu Cooperovu osobitou mužnou vůni. Usínala s blaženým usměvem na rtech.
Probrala se pěkně hladová něco před jedenáctou, musela si dát rychlou sprchu aby stihla snídani. Sotva otevřela oči na tvaři se jí vykreslil ten samý spokojený úsměv s jakým usínala a zaboha se ho nemohla zbavit. Do jídelny vstupovala jako sluníčko. Cooper opět seděl na svém místě u baru a pobaveně ji sledoval. Taky mu od rána cukaly koutky. Ta noc se na obou podepsala stejně. „Dobré ráno vespolek,“ pozdravila Beth a všichni se k ní překvapeně otočili, vetšinou po probuzení takhle dobrou náladou neoplívala. „Kylo udělej mi kafe,“ posadila se vedle Coopa. „Si vezmu díky,“ než stačil odpovědět vytáhla mu z krabičky cigaretu a zapálila si. Právě v čas jí Kyla podala kafe. „Díky,“ zářila jako sluníčko. „Teda, po ránu už jsem tě takhle veselou dlouho neviděl.“ „Nemůžu se pořád mračit, když je dneska tak pěkný den,“ znovu se rozesmála. Nahrála Coopovi na pěknou smeč. „Venku leje jako z konve,“ dobíral si jí. Kdyby pohled zabíjel, teď by bylo po něm. Nechápala jak to může tak dobře skrývat. „No půjdu něco dělat, dík za kávu Kylo,“ věnoval jí roztomilý usměv a Beth popíchl osten žárlivosti. Ve dveřích se k ní jakoby nic otočil. „Jo Beth, kdy budeš na ošetřovně? V posilce mi ráno ruply dva stehy.“ „To určitě,“ pomyslela si. „Nevim, zkus to za dvě hodiny půjdu si taky zacvičit.
Úplně zapomněla hlídat běh času, než se nadála byly dvě hodiny pryč a Cooper nervózně přešlapoval před ošetřovnou. „Promiň čekáš dlouho?“ „Ani ne,“ odpověděl nabroušeně. „Tak poď,“ vyzvala ho dovnitř. Ještě se rozhlídla po chodbě zavřela. Než se nadála už jí držel v náruči. „Tobě prasknul v posilovně steh?“ dobírala si ho. „No a kde jinde?“ uloupil první políbení. „Musel jsem to nějak zamluvit, taky jsem do tý posilky šel...“ Sladce se usmála. „Chceš to zašít hned nebo...“ „Nebo?“ provokativně zvedl obočí. Přitáhl si jí těsněji k sobě. Ozvalo se zaťukání na dveře. Rychle se od něho odtáhla a Cooper se posadil na lehátko. Vstoupil Spike. „Eh,“ zasekl se. Bethany se na něj otočila. „Ahoj.“ „Sorry nebudu rušit,“ začal couvat. „Počkej Spiku, co blbneš?“ zastavil ho Cooper. „Hned vypadnu, jen co mi Beth zašije tu nohu.“ „Ok budu venku,“ zavřel za sebou dveře a ti dva se začali znovu líbat...
„Tak co potřebuješ Spiku?“ S ostychem vešel dovnitř. Stáhl si tričko, jeho obvaz začínal prosakovat krví. „Docela to bolí Beth, v noci jsem skoro nespal a když jsem se nad ránem probral, začalo to krvácet.“ Posadil se na židli. Jeho obličej z pobledlé barvy přecházel do světle zelené. Rozvázala obvazy. Z rány vytékal krom krve i hnis. „Zřejmě se ti do toho dostal nějaký zánět, dam ti na to léky. Musim vytahat ty stehy, asi to nebude příjemné, ale necháme to hojit otevřený, možná bych ti tam mohla dát aspoň na pár hodin dren.“ Pustila se do souboje se stehy. Spikovi se motala hlava a jeho obličej ještě více zesinal. „Nechceš si lehnout?“ „Hmmm,“ zahučel, sotva vztal, kolena se mu podlomila. Beth ho na poslední chvíli zachytili a vytáhla na lůžko. Čelo se mu orosilo potem. Teplota mu prudce stoupla, tak mu do žíly napíchla kapačku, přes kterou mu krom výživy podala i antibiotika. „Zkus spát, budu tady kdyby něco. Až se probereš mělo by ti být líp,“ už jí moc nevnímal.
Zatím co se Bethany prohrabovala intenetem a hledala nějaké věrohodné zdroje, které by jim dopomohli k likvidaci Starších, Spike pokojně spal. Samozřejmě krom přiblbých filmových recenzí na snímky typu Underworld a Drakula skoro nic nenašla. Vztekle vypla počítač a odběhla si do baru. Vysedával tam skoro celej barák. „Hej Beth,“ zavolal na ní Cooper. „Co je?“ odsekla mu až příliš chladně, dělala si starosti o Spika. Mávl na ní, aby přišla blíž. „Jak je na tom Spike? Kyla říkala, že dneska vypadal dost bídně.“ „Zrovna spí, dala jsem mu kapačku a nějaký antibiotika, až se probudí budeme chytřejší. Dam si rychlí kafe a běžim zase zpět.“
Potichu otevřela dveře ošetřovny. „Už jsem vzůru,“ promluvil tichým unaveným hlasem. „No vítam tě mezi živý, jak je?“ přiložila mu dlaň na čelo, tepolota už očividně opadla. Do obličeje se mu vracela zdravá barva. „Lepší, už můžu jít?“ „Na to zapomeň, zůstaneš tady aspoň dokud nezmizí to zanícení.“ Vyměnila kapačku. „Ale no tak Beth, je mi dobře,“ skoro mu na ty jeho psí oči skočila, nakonec ji ale neobměkčil. „Nezlob mě Spiku, potřebuješ voraz. Dej na mě.“
Bethany zazvonil mobil. Ruby. „Ahoj zlato, jak se máš?“ „Dneska dobře, konečně mě pustí, můžeš pro mě někoho poslat, nemám zájem o eskortu sanitou.“ „No to je super, hned někoho seženu. Za jak dlouho chceš vyzvednout?“ „Včera bylo pozdě,“ ušklíbla se Ruby. „Vydrž dvacet minut.“ „Ok.“
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one