Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Dnes je první den zbytku tvého života. A. W. Schaef

 
 

4. kapitola

Marcellus vkročil do domu svérázným sebevědomým krokem. Jeho oblečení, lépe řečeno cáry, které z něho zůstaly, bylo špinavé od bláta a mokré, vlasy se mu nepříjemně lepily na původně půvabný obličej. Jeho pravou tvář teď hyzdily tři hluboké šrámy od drápů. Po odhalené levé paži mu stékaly purpurové krůpěje krve. Hřbetem ruky si přejel přes čelo, aby odstranil neposlušný pramínek vlasů, který mu stále padal do očí. Cítil se naprosto vyčerpaný, protože během souboje ztratil mnoho krve. Z jeho výrazu bylo patrné, že se nestačil porádně neuklidnil, jeho duhovky se ještě nevrátily do lidské podoby. Očima přejel hemžení uprostřed místnosti a pohledem spočinul na dceři. „Sereno?“ veškerá únava z něho naráz opadala a bolest z otevřených ran odezněla. Celý svět pro něho přestal existovat ve chvíli, kdy uviděl to nebohé stvoření sedící uprostřed místnosti na zemi. V mžiku překonal několika metrovou vzdálenost a padl na kolena vedle dcery. Paže opatrně podsunul pod její téměř bezvládné tělo a zvedl ji do náruče. „Ethel připrav koupel, je úplně promrzlá, Edgare, přines do jejího pokoje brandy a rozdělej oheň v jejím krbu,“ oba si změřil zlostným pohledem. Za tohle se mu budou zodpovídat, jako by nestačilo, že má svých starostí dost...
Opatrně dívku vynášel po schodech a snažil se ji držet dál od svého těla, aby neprochladla ještě víc. Serena se v jeho náruči nepatrně zachvěla. Opět nabyla vědomí. „Otče?“ zamumlala tiše a rukama ho pevně chytila kolem krku. „Jsem s tebou dítě, to nic, už je dobře,“ tiše ji konejšil, pak ji políbil do vlasů. „Je mi zima,“ špitla a ještě více se přitiskla na jeho hruď. V pokoji ji druhá služebná vyslékla z šatů a zabalila do těžké teplé deky než ji pomohou do lázně. „Postarejte se o ni,“ zavrčel nabroušeně Marcellus, výhružný tón v jeho hlase se nedal přeslechnout.
Na hlavním schodišti se střetnul s Edgarem. Zloba mu zatemnila mysl. Bez zaváhání se napřáhl a udělil lovčímu pěkný políček, ten přeletěl přes kované zábradlí. Ve vzduchu se obratně otočil a dopadl na nohy. Kolena se mu mírně podlomila a tak se levou rukou opřel do podlahy. Marcellus přeskočil zábradlí a ladně dopadl před svého služebníka, který zůstal klečet na jednom koleni se skloněnou hlavou. „Odpusťte mi, pane,“ hlas se mu chvěl. „Co se stalo?“ zavrčel. „Vaše dcera vás chtěla jít hledat pane, snažil jsem se jí v tom zabránit, ale nedala se oblomit. Trvala na svém, kdybych jí nedělal doprovod jistě by se tam vrátila sama,“ zhluboka se nadechl, do hlasu se mu pomalu vracela jistota. „Možná kdyby věděla kdo jste,“ nestačil svou troufalou odpověď ani dokončit a Marcellus ho popadl pod krkem, zvedl ho vysoko do vzduchu. Zlost mu i přes značné vyčerpání dodávala sílu. „Ty drzý červe, odpovažuješ se poučovat mě? Svého pána a stvořitele?“ Vévodovy drápy se lovčímu zarývaly hluboko do hrdla. „Odpusťte můj pane, já, já,“ zakoktal se. „Já? já? co já?“ Marcellus se ušklíbl, vůně čersvě prolité krve ho nyní přitahovala více než se mu líbilo. Nebyl na lovu již několik týdnů, což ho velice oslabilo. Kdyby lovil častěji medvědovi drápy by skrz jeho pokožku ani nepronikly. Ale on si chtěl užít co nejvíce volného času se Serenou, aspoň dokud je člověkem. Lidský život se mu zdál tak pomíjívý, pro něj doba lidského žití znamenala pouze mávnutí kolibřích křídel. Serena se měnila každým okamžikem, vyrůstala mu před očima a on nechtěl, aby mu cokoliv z jejího dospívání uniklo. Byl jejím životem fascinován stejně jako představou její blížící se smrti...
Pustil Edgara na zem, věděl, že když si jeho dcera něco vezme do hlavy je tvrdohlavá a neoblomná, tolik mu připomínala jeho samotného. Zahleděl se do krvavých pramínků, které mu stékaly po prstech do dlaně, pohled na krev mu způsoboval muka. Nejraději by tekutinu olízl, ale na to, aby si takovou věc mohl dovolit, měl příliš vysoké postavení. Důstojnost jeho původu mu zakazovala takový morální pokles, přesto se v něm odehrál krátký vnitřní souboj. Pečlivě si otřel ruku do kapesníčku a ten ihned vhodil do krbu. „Jdu na lov,“ zavrčel a zmizel z domu dřív než se lovčí vzpamatoval.
Plížil se nocí, neviditelný, smrtonostný stín, vyhýbal se rušným uličkám, kde by ho mohl někdo poznat, až se dostal do nejnuznější čtvrti ve městě. Věděl přesně kam má namířeno. Jeho mužné tělo spalovala nejen žízeň, ale také hlad. Hlad po ženském těle. Zastavil se v témné uličce, která vedla na hlavní třídu. Hned za rohem se nacházel vykřičený dům. Neměl v plánu vstoupit dovnitř, věděl jak donutit člověka k tomu, aby sám přišel. Za staletí své nesmrtelnosti se z něho stal velice mocný upír. Bez té moci a nadání, které mu osud dal do vínku by se nikdy nestal Vévodou v pravém slova smyslu, nebyl by monarchou a sjednotitelem celého francouzkého území. Jako jeden z mála dokázal manipulovat s myslí živých i mrtvých, dokázal našeptávat, poroučet, myšlenou působit bolest i rozkoš, platilo pro něho jediné omezení. Pouze denní světlo ho okrádalo o duševní bohatství, které mu radostně navracela noc. Opřel se o chladivou stěnu domu a zavřel oči.
Najednou cítil všechny lehké dívky, které se uvnitř toho doupěte neřesti nacházely. Cítil je tak dokonale jako by stál uvnitř domu a ony stály vedle něj. Viděl jejich obličeje i skutečné tváře, které se za nimi skrývaly. Pěčlivě si vybíral. Nezajímaly ho křehké miloučké dívenky, tento večer měl chuť na silnou osobnost, takovou, která by odmítala jeho vliv. Jeho teď už rozverná nálada šla ruku v ruce se sklony ke krutosti a násilí. Což se projevovalo hrubým proniknutím do něčí mysli. A konečně spočinul svým vnitřním zrakem na té, kterou hledal. Na dívce za jejíž něžnou, téměř cudnou tváří se skrývala pravá kurtizána.
Násilím se prodral skrz její niterní štít a krutě zasáhl. Dívce se zamotala hlava. Kolena se jí začala podlamovat, stěží došla ke krvavě rudému křeslu. Marcellus na své kůži ucítil sametové potahy, do kterých se zhroutila, zavřela oči a on se samolibě usmál. Tiché hučení její krve mu burácelo v uších. Olízl si rty a sevřel ruce v pěst, v tu chvíli se dívce kolem krku utáhla oprátka. Zalapala po dechu. V ten okamžik se její mysl projevila na plno. Aniž by o tom dívka tušila začal se v jejím nitru odehrávat nelítostný souboj. Osobnost proti jaké Marcellus stál, ač neobyčejně silná, neměla proti jeho vlivu sebemenší šanci. Nedokázala se vyhnout ohavnému znásilnění, jaké si pro ní přichystal. Vyvolání bolestných vzpomínek, vůně strahu a zoufalství ho dostávali do nelítostné euforie. Se srdceryvným výkřekem zaryla nehty do opěrek křesla a to právě ve chvíli, kdy jí zlomil, celá se roztřásla , plakala. Stala se jeho hračkou pro uvolnění vnitřního napětí.
„Pojď za mnou Karino,“ našeptával jí do duše. „Pojď ke mně Karino a vše se v dobré obrátí...“ Prostitutka na své tváři ucítila jeho chadné, letmé pohlazení. „Přijď,“ ozvěna jeho hlasu zesílila. „Já nechci,“ její zdravý rozum mu z posledních sil odporoval. Opět ucítila jeho dotek na svém těle. Pro něho byla nahá. Jeho zkušené prsty přebíhali po jejím těle. Chloupky na rukou se jí vzrušením zvedly. Ve chvíli, kdy ucítila jeho ruku ve svém horkém klíně prudce otevřela oči. Nikdo u ní nestál, byla naprosto sama, zavřená ve svém pokoji a přesto ho stále cítila. „Tohle přeci nemůže být pravda,“ zašeptala sama pro sebe a do očí se jí vedraly slzy. Ostatní obyvatelé domu zůstávali v blahé nevědomosti. Karina rychle padla na kolena začala se modlit. Hlas v její hlavě se krutě rozesmál. „Konec hry Karino, přikazuji ti, pojď ke mně,“ už si s ní nechtěl hrát, zvítězila nad ním žízeň a ona nemohla neposlechnout.
Kurtizána se bez váhání zvědla a vyběhla z domu. Zatočila do postraní uličky. Vběhla svému osudu přímo do náruče. „Rád tě poznávám Karin,“ Marcellus se usmál a zdvořile uklonil. Po šrámech na líci zbyly jen tenké jizvičky, jeho tvář získala zpět svou líbivou podobu. Při pohledu do jeho očí zapomněla na vše divné, co se jí stalo. „Můj pane,“ i ona se mu uklonila. Marcellus k ní natáhl ruku, okamžitě přijala a přistoupila o krok blíž. Hrubě jí popadl za paže a přistikl ji na své tělo. Žár její kůže ho téměř zbavoval smyslů. Políbil ji na tvář. „Bude se ti to líbit, uvidíš,“ smyslnosti jeho hlasu se nedalo nevěřit. Zhluboka se nadechl. Voněla po levném parfému a čokoládových pralinkách. Přirazil ji na zeď, instinkty lovce v něm vítězily. Slyšel praskání její jemné kůže na zádech ve chvíli kdy ji narazil na hrubou omítku. V okamžiku, kdy ucítil její krev, se proměnil. Ale toho si v této temné noci nemohla všimnout. Jedním rychlým pohybem si Marcellus rozepl kalhoty, pak ostrým drápem rozřízl několik vrstev její suknice. Vůbec se nebráníla naopak její vrušené oddychování bylo známkou toho, že se jí to líbí. Přitiskl své rty na její a hrubě se dobýval do jejích úst. Karina vycházela vstříc všemu co chtěl. Bezděky zvedla nohu, aby jí chytil pod kolenem a zvedl ji ke svému klínu. Do druhé ruky sevřel cop jejích vlasů a naklonil ji hlavu na stranu. Když se přiblížili k vyvrcholení zakousl se do jejího hrdla, aby ukojil svůj chtíč. Ona mu v narůstající rozkoši zaryla nehty do zad. Ačkoliv si to nechtěl připustit, tahle dívka se mu líbila. Z cudné skořápky se vyklubala děvka jak se patří. Její drzý pohled, slastné vdychání a vyvrcholení ve chvíli, kdy upíří špičáky pronikly přes tenkou bariéru její kůže ho přiváděli do extáze. Naposledy tvrdě přirazil a dosáhl konečného uspokojení. Odtrhl svá ústa od jejího krku a zkrvavenými rty ji políbil. Náruživě mu polibky opětovala. Po pár vteřinách se k ní otočil zády, odcházel. Cítil její bolest, když se ve tmě snažila pátrat po jeho siluetě. „Můj pane,“ vyčerpání z jejího nočního dobrodružství změnilo výkřik v šepot. Jeho kroky se zastavily. „Vrátím se,“ odpověděl na její nevyřčenou otázku. Přestože nepromluvil, slyšela ho.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one